CS EN Facebook
Budova AMP
Archiv hlavního města Prahy
Archivní 6, 149 00 Praha 4

Tel. ústředna: 23600 1111
Tel. informační přepážka: 23600 4017
Tel. studovna: 23600 4012
Fax: 23600 7100

Hlavní město Praha

tisk/print

Pražský hrad

Císařská návštěva

Na jaře 1820 se česká i moravská metropole připravovaly na velkou událost - do českých zemí měl přijet vládnoucí císař František I. v doprovodu čtvrté manželky císařovny Karoliny Augusty, dvořanů a služebníků, aby se zúčastnil svatby mladšího bratra Rainera Josefa, místokrále lombardsko-benátského, s princeznou savojskou Marií Františkou Alžbětou. Sňatek byl pouze jedním z nesčetných bodů v náročném programu, který císařské hosty očekával a který můžeme prostřednictvím pravidelného zpravodajství v pražských novinách podrobně rekonstruovat. Během šestitýdenního pobytu nenajdeme v programu císaře jediný den, který by nebyl vyplněn audiencemi, společenskými akcemi, inspekcemi podniků, vojenských posádek a prohlídkami dobročinných i vzdělávacích ústavů.

František nastoupil na trůn v r. 1792 po náhlé smrti svého otce Leopolda II. Více než polovinu své vlády nad rakouskými zeměmi strávil v přímém ohrožení Napoleonem Bonapartem, který soustavně ukrajoval z jeho zemí i významu (1806 se pod tlakem politických událostí vzdal koruny Svaté říše římské, když se již o dva roky dříve prohlásil císařem rakouským), druhou polovinu prožil ve strachu ze společenských a politických změn, které revoluční Francie přinesla. Jeho konzervativní vláda, úporně (a také marně) vzdorující novým idejím a společenskému vývoji, nebývá hodnocena právě kladně. Ve srovnání s jeho předchůdci, reformátory na trůně, jej historici hodnotí jako panovníka spíše průměrného intelektu a úřednických kvalit. Nedostatek tvůrčích a koncepčních schopností si vynahrazoval vedle radostí spořádaného rodinného života zálibou ve formalitách a audiencích, o které na své cestě do Prahy neměl nouzi.

Na cestu z Vídně se císařská ekvipáž vydala 1. května v ranních hodinách. Císařský pár doprovázela mj. Františkova dcera z druhého manželství Marie Klementina, provdaná za Leopolda Salernského, mladšího syna krále Obojí Sicílie Ferdinanda I. Ve Vídni se před odjezdem rozloučila s manželem, který se vracel do své vlasti, kde byl krátce poté svědkem povstání, podníceného tajnými revolučními společnostmi, tzv. karbonáři. Povstání bude nakonec potlačeno se zásadní pomocí tchánových vojsk, ale vraťme se k císařské návštěvě.

První zastávkou na cestě bylo Brno, kam hosté dorazili téhož dne a pobyli zde pět dnů. Během těchto dnů stihli František s Karolinou Augustou kromě audiencí navštívit ne méně než 14 veřejných ústavů, 3 továrny, několik kostelů, divadelní představení, vojenskou přehlídku a program si osvěžili též výletem na Františkov (Franzensberg), pojmenovaný na císařovu počest. V časných hodinách vyjelo panstvo 8. května z Brna a pokračovalo do Litomyšle, následujícího dne do Hradce Králové, odtud do Josefova, kde pobylo celý následující den, poté pokračovalo do Mladé Boleslavi, aby odtud již o šesté ranní hodině vyjelo na cestu do Prahy. Součástí všech zastávek byly opět audience, které manželé či císař sám zpravidla absolvovali ihned po vystoupení z kočáru. Ani v menších městech nemohly ujít císařské pozornosti místní sociální a vzdělávací ústavy, přičemž všude byl panovník, jak nás opakovaně noviny upozorňují, srdečně vítán nadšeným obyvatelstvem vyjadřujícím svou lásku a příchylnost k císařské rodině.

V poledne 13. května dorazila společnost na Pražský hrad, kde byla uvítána mj. Albertem, vévodou sasko-těšínským (vdovcem po Františkově tetě Marii Kristině), saským princem Antonínem a jeho manželkou Marií Terezií, Františkovou starší sestrou, kteří přicestovali s předstihem. Přičteme-li ještě brněnské setkání s olomouckým arcibiskupem Rudolfem, císařovým nejmladším bratrem, a pozdější příjezd korunního prince Ferdinanda a nastávajícího ženicha Rainera, vidíme, jak se v případě habsburského rodu proslulého sňatkovou politikou snoubí státní návštěva s rodinným setkáním.

První pracovní den císaře po příjezdu do Prahy začal již po 8. hodině audiencí zástupců zemských i městských úřadů a korporací. Dle dochovaného sdělení místodržitele Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat víme, že audience se zúčastnil též zastupující purkmistr Pazelt s dvěma vicepurkmistry. Místo purkmistra nebylo od úmrtí Jana Jiřího Karla v předchozím roce dosud obsazeno, resp. jmenování nového purkmistra Josefa Kirpala bylo císařem potvrzeno pravděpodobně během císařova pobytu v Praze. Výčet císařem a císařovnou společně či individuálně navštívených institucí v Praze je nekonečný. Zatímco císařovna poctila svou návštěvou především ženské a dobročinné ústavy (klášter karmelitánek na Hradčanch, klášter anglických panen a tamní vzdělávací ústav, klášter voršilek na Novém Městě, Soukromý institut pro chudé slepé děti, sirotčinec sv. Jana Křtitele v Bredovské ulici, sirotčinec v bývalém Vlašském špitále), císař prohlédl široké portfolio ústavů a zařízení od všeobecné nemocnice, porodnice, chorobince, městského chudobince, nemocnice milosrdných bratří po Svatováclavskou věznici, káznici (Špinhaus) na Rejdišti, institut pro hluchoněmé, hudební konzervatoř v dominikánském klášteře aj. Podobně jako v jiných pevnostních městech nechyběla přehlídka vojenské posádky, v Praze se konala na cvičišti před Invalidovnou. Nutno říci, že mnohé z ústavů byly poctěny návštěvou opakovaně, postupně císařem, císařovnou a arcivévody. Mnohdy si panovníci nenechali ujít ani takové marginální objekty jako byla Záchranná stanice pro zdánlivě mrtvé. Tím zajímavější je detail, že v uvedeném výčtu schází Staroměstská radnice. Vysvětlením by mohlo být buď neobsazené místo purkmistra či faktický malý význam radnice při výkonu správy v této době (o většině správních záležitostech rozhodovalo gubernium). Za zvláštní zmínku stojí návštěva císaře v obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění, Klementina, Karolina a fakt, že v průběhu návštěvy potvrdil založení Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách (zřizovatelky pozd. Národního muzea).

Dvorská společnost zastihla v Praze rovněž dva významné církevní svátky - svátek sv. Jana Nepomuckého 16. května a slavnost Těla a krve Páně 1. června. Na sv. Jana si Veličenstva s doprovodem vyjela kočárem po slavnostně osvíceném městě, přičemž zpravodaj vyzdvihl krásně nasvícené paláce Bretfeldovský, Coloredo-Mansfeldský, Clam-Gallasovský a Valdštejnský a pak zejména plynové osvětlení v domě p. Cordy v Železné ulici a „elektrický oheň" prof. Hallaschky. Na svátek Božího těla se obyvatelé Prahy mohli pokochat pohledem na slavnostní procesí dvora, zemských knížat, šlechty a předních úředníků, jemuž se ve skvělosti údajně nemohlo rovnat žádné podobné za posledních sto let. Předchozího dne se pražské společnosti naskytla příležitost přihlížet balonovému letu odvážné vzduchoplavkyně madame Reichardové, která svůj 14. let zahájila na louce v bubenečské stavovské zahradě a zakončila přibližně po 75 minutách poblíž Českého Brodu.

Vrcholem programu byl již zmiňovaný svatební obřad 28. května. V ranních hodinách vyjel císařský pár k Břevnovu naproti nevěstě, Marii Františce Alžbětě Savojsko-Carignanské z vedlejší větve savojského královského rodu. Princezna přicestovala již o páté hodině a tím její velký sváteční den teprve začínal. Následně vyjel slavnostní průvod špalírem vojáků a pozdravován jásajícím obyvatelstvem dorazil k Pražskému hradu, kde princeznu uvítal ženich. Zde jí byla dopřána chvilka odpočinku, aby se vzápětí v doprovodu šlechty odebrala do zámeckého kostela, kde již očekával snoubence arcibiskup, preláti, generalita a mnoho dalších hostů. Po obřadu následovala audience, při které byli princezně představeni členové předních šlechtických rodin a poté se všichni přemístili k slavnostní tabuli ve vyzdobeném Španělském sálu. Svatební veselí za přítomnosti více než 2000 hostů skončilo o 22. hodině. V Praze se tak mj. protnuly budoucí osudy Itálie. Zatímco ženich pocházel z dynastie, která pozvolna, avšak nezadržitelně ztrácela nad italskou pevninou vládu, byla to rodina nevěsty, z které vyšli první králové sjednocené Itálie.  Svatebčané opustili Prahu již 6. června, císařský pár odjel do Terezína na schůzku se saským panovníkem. V druhém červnovém týdnu pak dvůr zcela opustil Prahu a odjel zpět přes Moravu do Vídně.

Praha roku 1820
fotogalerie
Archivní katalog Knihovní katalog Sbírka matrik Konference 2024 Konference Online výstavy
Evidence! Europe reflected in Archives PRO-ARK UNESCO Archives Portal Ptejte se knihovny