V roce 1820 získala pražská třída Na Příkopě novou sakrální dominantu, jejíž antikizující průčelí a mohutné sloupy jónského řádu dodnes poutají pozornost. V posledním dubnovém týdnu se v pražských novinách objevila zpráva o slavnostním vysvěcení základního kamene nově budovaného piaristického kostela. K slavnostnímu aktu došlo s jistým zpožděním, neboť když se 18. dubna 1820 dostavili vážení hosté v čele s nejvyšším purkrabím Františkem Antonínem Libštejnským z Kolovrat a pražským arcibiskupem Václavem Leopoldem Chlumčanským z Přestavlk k areálu piaristů Ve starých alejích (dnes ulice Na Příkopě), stavba kostela již pokročila natolik, že zároveň s kamenem byl vysvěcen i kříž, který byl následně umístěn nad vstupním portálem. V závěru ceremoniálu nescházela děkovná řeč přednesená žáky piaristického gymnázia. Bezpochyby zaznělo poděkování císaři Františku I., který se svým finančním darem zasloužil o dostavění kostela.
Mezi pozvanými byl i architekt Georg Fischer (1768-1828), jemuž je připisován projekt kostela. Vídeňský rodák, syn profesora architektury J. V. Fischera a absolvent vídeňské Akademie výtvarných umění, přešel r. 1796 ze stavebního ředitelství ve Vídni do jeho pražské zemské pobočky. Po patnáctileté službě byl jmenován ředitelem úřadu, přičemž již několik let působil také jako profesor Královského českého stavovského technického učiliště (Polytechnického ústavu, dnes ČVUT). Z pozice zemského stavebního ředitele (1811-1828) se podílel na četných významných stavbách své doby, ačkoliv mnohdy nelze přesně stanovit rozsah jeho autorského podílu. Na projektech často spolupracoval s kolegou z úřadu J. Zobelem. Z Fischerova díla vynikají výrazné klasicistní a empírové stavby (přestavba kostela irských františkánů U Hybernů, realizace stavby zámku Kačina podle návrhu Ch. F. Schurichta), je tvůrcem urbanistické koncepce vznikajícího předměstí Karlína, uplatnil se při výstavbě lázeňských měst (Mariánské lázně, Karlovy Vary) a rovněž jako architekt letohrádků a drobné klasicistní a romantizující architektury zasazené do módních anglických parků (např. Místodržitelský letohrádek v Praze, letohrádek a zahradní altány pro Jana Rudolfa hraběte Chotka v Nových Hradech a Veltrusích).
Fischer se podílel nejen na projektu kostela sv. Kříže, ale pravděpodobně též na návrhu konviktu a gymnázia. Když piaristé získali r. 1757 jako poustku dům U Tří lip poškozený pruským ostřelováním a sousední spáleniště, započali nejprve s výstavbou koleje s průčelím do Panské ulice, která byla dokončena r. 1766. Po zrušení jezuitského řádu získal rektor piaristů Gelasius Dobner bývalé jezuitské novoměstské gymnázium, avšak bez řádové koleje na Karlově náměstí. Pro účely výuky bylo proto nutné upravit dům U Tří lip (čp. 856) a současně piaristé zamýšleli přistavět ke vznikajícímu areálu konvikt pro ubytování studující mládeže. Svou osobní podporu rozšíření koleje přislíbil při své návštěvě v r. 1804 císař František I., jehož pozdější průběžné urgence a návštěvy vždy urychlily výstavbu jednotlivých objektů. V následujícím desetiletí pak vzniklo několik projektů konviktu a kostela umístěného do nároží ulice Panské a Na Příkopě. Pro vlastní stavbu gymnaziální budovy bylo patrně použito kombinace návrhů stavitelů pražského stavebního ředitelství J. Zobela a G. Fischera. Na opětovné naléhání císaře bylo gymnázium s průčelím do ulice Na Příkopě zprovozněno r. 1814. Nová císařská urgence z r. 1819 společně se subvencí popohnala stavbu kostela sv. Kříže natolik, že dodatečné vysvěcení základního kamene v dubnu 1820 těsně předstihlo císařovu návštěvu Prahy. Když císař František I. projížděl večer 16. května s doprovodem v kočáře slavnostně osvícenou Prahou, mohl na své cestě porovnat hned dvě nové stavby, které prozrazovaly zálibu stavebního ředitele Georga Fischera v antice, mohutné empírové průčelí celnice U Hybernů (1813) a uměřené klasické proporce kostela sv. Kříže.
| Praha roku 1820 |
 |
