Archiv hlavního města Prahy

Archiv hlavního města Prahy
Archivní 6, 149 00 Praha 4

Tel. ústředna: 23600 1111
Tel. informační přepážka: 23600 4017
Tel. studovna: 23600 4012
Fax: 23600 7100

Hlavní město Praha

Cechovní fondy 1415–1859

 

Cechovní fondy 1415–1859

Oddělení historických sbírek a depozit

 

 

O původci

Cechy byly v minulosti řemeslnickými korporacemi, které sdružovaly řemeslníky stejného oboru za účelem propůjčování jim práva k provozování živnosti, a zároveň jejich ochrany před nekalou konkurencí cizích řemeslníků. Zpoplatněný přístup do cechu byl nutností pro každého, kdo chtěl legálně provozovat určité řemeslo. Ke snahám o organizaci řemesel u nás docházelo pravděpodobně již ve druhé polovině 13. století, nicméně jednoznačné doklady o existenci cechů máme doloženy až z první poloviny století následujícího. Řemeslné cechy tvořily od 14. století až do druhé poloviny 19. století jednu z nejdůležitějších složek ekonomické prosperity města, a jejich příslušníci (cechovní mistři, tovaryši, učedníci a cechovní čeleď) se řadili k nejpočetnějším vrstvám městského obyvatelstva. Všechna cechovní řemesla a živnosti byly podřízeny městským úřadům, a míra jejich pravomocí byla více či méně závislá na jejich rozhodnutí, nebo na vůli samotného panovníka. K největšímu rozkvětu a krystalizaci cechů docházelo v období od 15. do druhé poloviny 17. století. Od této doby, v souvislosti s hospodářskou revitalizací země po třicetileté válce, se více a více začínají uplatňovat státní zásahy do cechovního systému. Jelikož cechy se silně tradicionalistickým pojetím své existence vadily novým ekonomickým teoriím a byly považovány za brzdu dalšího hospodářského vývoje, uvažovalo se i o jejich úplném zrušení. Zásadní kroky upravující dosavadní cechovní systém přinesly však až ve 30. letech 18. století legislativní akty císaře Karla VI., které sjednotily požadavek státní reglementace cechů současně s jejich zachováním a navíc i upevněním. Cechovní organizace byly definitivně zrušeny až v roce 1859 vydáním nového živnostenského řádu. Řemeslníci a obchodníci se podle oborů stali členy nově zřizovaných živnostenských společenstev a obchodních gremií, která již fungovala na zcela jiných principech než tradiční cechy.

 

Popis fondů

Jedná se celkem o 54 fondů různého rozsahu, jejichž písemnosti pocházejí z činnosti řemeslnických cechů v pražských městech v letech 1415–1859, a o 11 fondů obsahujících převážně jednotliviny některých mimopražských cechů. Cechovní fondy, z nichž každý obsahuje písemnosti konkrétního cechu, vznikly přibližně počátkem 70. let 20. století, kdy se v Archivu hl. města Prahy přistoupilo k provenienčnímu systému ukládání cechovních písemností. Do této doby se veškeré cechovní materiály v archivu ukládaly na základě pertinenčního principu podle jejich typu a vnější formy do příslušných sbírek (rukopisů, listin a pečetidel), jejichž součástí zůstávají dodnes. Fondy obsahují písemnosti listinné, knižní a spisové povahy. Jazykem zápisů je především němčina a čeština.

 

Typy písemností zastoupených ve fondech

V cechovních fondech je uloženo několik typů písemností, mezi něž patří zejména tyto:

 

Cechovní artikule a panovnická privilegia, statuta a řády (1482–1889). V cechovních fondech je uloženo celkem 177 pergamenových a papírových artikulí a privilegií, u některých z nich se jedná o současné nebo pozdější opisy.

 

Pamětní cechovní knihy (1415–1819). Celkem 11 knih, obsahují velmi cenné zápisy, např. opisy starších cechovních privilegií a artikulů a záznamy různého obsahu. Nejstarší knihou, kterou je možné zařadit mezi tento typ, a která je zároveň v našem archivu nejstarší cechovní písemností, byť neúředního charakteru, je rukopis pražského zlatnického cechu s legendou o životě sv. Eligia a oficiem z roku 1415.

 

Knihy manuálů, register a knihy protokolů a zápisů z cechovních schůzí (1489–1908). V manuálech a registrech zápisy různého obsahu, zejména záležitosti projednávané na pravidelných kvartálních schůzích cechu (finanční, personální, soudní). Patří sem také manuály a registra cechů tovaryšských. Celkem 28 knih.

 

Knihy přijatých učedníků, knihy vyučených tovaryšů a knihy přijatých mistrů do cechu (1571–1941). Celkem 52 knih. Obsahují zápisy týkající se jednotlivých osob přijatých do cechu, častěji a v souvislejší řadě se však vyskytují až od konce 18. století. Podobné typy zápisů lze pro starší období nalézt také v knihách manuálů a zápisů z cechovních schůzí.

 

Knihy účetního charakteru (1599–1904). Celkem 78 knih. Zejména knihy příjmů a vydání a příspěvků do cechovní pokladny. Záznamy účetního charakteru se objevují také v cechovních manuálech a registrech. Časový přesah až do počátku 20. století, stejně jako u výše uvedených knih, je dán tím, že příslušné následnické organizace cechovních korporací pokračovaly v zápisech do knih, které byly založeny ještě cechy.

 

Osobní doklady (16. století - 2. polovina 19. století). Například výuční listy, fedrovní listy, zachovací a výhostné listy, listy křestní a školní vysvědčení (také z nedělních opakovacích škol). Jedná se o stovky listů uložených ve více jak 50 kartonech, největší část tvoří osobní doklady z druhé poloviny 18. století a z první poloviny 19. století.

 

Spisový materiál (17. století – 2. polovina 19. století). V cechovních fondech je uloženo několik desítek kartonů se spisovým materiálem nejrůznější povahy (organizační, normativní, finanční, účetní, personální aj.), jehož původci byly buď jednotlivé cechovní korporace, anebo jejich nadřízené orgány (např. městské rady jednotlivých pražských měst, od roku 1784 Magistrát král. hlavního města Prahy, České zemské gubernium)

 

Přesahy do jiných sbírek a fondů

Cechovní knihy ve Sbírce rukopisů (1554–1908). Ve Sbírce rukopisů je uloženo celkem 513 úředních knih pražských cechů z časového rozmezí let 1554–1908. Jedná se zejména o knihy zápisů a protokolů z cechovních schůzí a různých záznamů (manuály), o knihy účetní, pamětní, přijatých učedníků, vyučených tovaryšů, přijatých mistrů a o knihy cechovních artikulů.

 

Cechovní listiny a osobní doklady řemeslníků ve Sbírce pergamenových listin (1436–1810). Ve sbírce pergamenových listin se nachází celkem 90 listin cechovních artikulí a panovnických privilegií z let 1436–1806 určených převážně pražským cechům a 125 kusů osobních dokladů řemeslníků (listy výuční, fedrovní a zachovací) z let 1556–1810. Nejstarší cechovní listinou jsou zde artikule staroměstského cechu jehlářů z roku 1436.

 

Cechovní listiny a osobní doklady řemeslníků ve Sbírce papírových listin (80. léta 16. století – 2. polovina 19. století). Ve sbírce papírových listin je uloženo 24 cechovních artikulí a panovnických privilegií z let 1624–1840, převážně však jejich pozdějších opisů. Dále je v těchto sbírkách evidováno několik tisíc osobních dokladů řemeslníků (od 80. let 16. století) – listy výuční, fedrovní, mistrovské, zachovací, výhostné, křestní, pasy a vandrovní knížky a školní vysvědčení. Velká část těchto písemností sloužila jako doklady pro získání měšťanského práva.

 

Přístupnost

Většina z fondů pražských cechů je badatelsky zpřístupněna formou inventářů (tištěných i elektronických).