Soupis pražského obyvatelstva, tzv. konskripci, vedl popisní referát (úřad) Magistrátu hl. města Prahy. Popisní úřad hlavního města Prahy patřil k nejstarším magistrátním úřadům. Vznikl současně s magistrátem v roce 1784. Jak napovídá název (byl označován též jako konskripční, tedy soupisný), byla jeho hlavní náplní evidence, soupis (v tehdejší terminologii popis) obyvatelstva, vedený zejména pro účely vojenské. Teprve o století později co do významu převážila agenda týkající se udělování a evidence domovské příslušnosti, doplněná agendou matriční a později státoobčanskou.
Soupis pražského obyvatelstva, tzv. konskripce, sestává ze dvou časově oddělených řad: 1830–1910 a 1911–1949, přičemž léta 1910–1920 se v obou řadách vzájemně překrývají. Předcházející konskripce, vedená od roku 1770, pravděpodobně podlehla 8. května 1945 požáru Staroměstské radnice, kde Archiv hl. města Prahy sídlil. Dochovaná starší řada se dále dělí do několika oddílů: pražští domovští příslušníci (Praha v tehdejším územním rozsahu bez předměstí), cizí příslušníci (osoby příslušné do jiných měst žijící v Praze), „cizozemci" (zahraniční příslušníci žijící v Praze) a domy (evidence vlastnictví domů v Praze I.–VII.). V mladší řadě konskripce jsou zahrnuti pouze pražští domovští příslušníci. Evidence má podobu volných nesvázaných archů velikosti cca 50 x 40 cm (starší konskripce) nebo karet o velikosti cca 30 x 25 cm (mladší konskripce), které jsou abecedně uspořádány.
Evidence obyvatelstva je prvořadým materiálem pro účely vědecké i soukromé, především rodopisné. Na základě údajů v ní uvedených lze identifikovat osoby i celé rodiny a získat o nich další informace týkající se dat narození (úmrtí jsou uvedena jen zřídka), sňatku, domovské příslušnosti, bydliště, povolání, v nové řadě též údaje o náboženské příslušnosti.
Vzhledem k tomu, že špatný fyzický stav popisních archů nedovoluje jejich předkládání badatelům v originální podobě, byla v rámci projektu Ad fontes zahájena systematická digitalizace oddílu pražských domovských příslušníků starší řady konskripce. Pořízené digitální reprodukce jsou postupně zveřejňovány na internetových stránkách Archivu hl. města Prahy. V Archivním katalogu lze zjistit, které digitalizované archy jsou v současné době dostupné. Informace z dosud neskenovaných archů starší konskripce jsou zpřístupňovány pouze formou placené rešerše - viz podávání žádostí. Rešerše v mladší řadě Soupisu pražského obyvatelstva z let 1911–1949 je možná pouze pro úřední a vědecké (nikoli běžné studijní) účely. Doporučujeme využít též digitalizované policejní přihlášky k pobytu z let 1850–1914, které jsou dostupné na webových stránkách Národního archivu.
Řazení archů a karet neodpovídá moderním pravidlům jmenného řazení, ale respektuje především fonetickou podobu jména. Znamená to, že různě psaná, ale stejně znějící jména byla nejprve seskupena a teprve následně vřazena do základní abecední řady. Při hledání konkrétních osob je tak nutné vzít v úvahu, že jejich příjmení mohlo být zaznamenáno v odlišných formách. To se týká kupř. psaní písmen č, š, ž nebo ě, jež byla mnohdy přepsána jako cz, sch, tz nebo ie. Výjimkou není ani záměna i a y nebo v a w. Často docházelo také ke zdvojení písmen (kupř. l se vyskytuje jako ll).
Např. následující jména se vyskytují i v těchto variantách: Čapek (Czapek, Tschapek), Frič (Fryč, Fricz, Fritz, Fritsch), Grolmus (Krolmus), Němec (Niemetz, Němejc), Ouvalský (Auwalsky), Poláček (Polaczek, Polláczek, Pollatschek) nebo Pražský (Praský).
Obdobným způsobem byly sjednocovány různé podoby křestních a rodných jmen: cizojazyčné varianty jména byly obvykle řazeny jako české varianty (např. Adalbert jako Vojtěch, Elisabeth jako Alžběta, Friedrich jako Bedřich, Johann jako Jan či Vincenc/Winzenz jako Čeněk). V databázi je ale vždy zaznamenána skutečná (tedy většinou německá) varianta křestního jména.
Údaje v databázi (Archivní katalog) jsou řazeny dle příjmení nositele domovské příslušnosti (většinou muže). Pokud byla nositelem domovské příslušnosti žena, bylo její příjmení uvedeno několika možnými způsoby. V případě českých jmen (a u novějších záznamů) se vyskytuje přechýlená varianta jména (např. Anna Poláčková), příp. je k mužské verzi jména přidána přípona -ová (např. Anna Poláček-ová). Starší a německá jména se zpravidla vyskytují v nepřechýlené variantě (např. Anna Polaczek). Při hledání ženského příjmení tedy doporučujeme vyzkoušet více variant. Databáze pracuje i s dalšími údaji (křestní jméno, rok narození a případný šlechtický titul), které lze využít k přesnějšímu či zástupnému vyhledávání.
Evidence byla vedena podle nositelů domovské příslušnosti, jimiž byli muži. Manželky a děti byly připisovány na kartu manžela či otce. Ženy měly vlastní arch/kartu pouze jako samoživitelky. Děti získávaly otcovu domovskou příslušnost; dospělým synům byl založen arch/karta obvykle až po svatbě, provdané dcery přejímaly domovskou příslušnost manžela.
Pokud jsou záznamy úplné, je v nich možné nalézt jméno nositele domovské příslušnosti, datum jeho narození, případně i úmrtí. Dále lze zjistit místo bydliště, které je uváděno jako popisné číslo domu/číslo pražské čtvrti (viz rozdělení Prahy 1784–1960). Další údaje se týkají rodinných příslušníků (rodičů, manželky a dětí) vyznání a profese.
 |
Popisní arch hudebního skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904) |
