Spolek Dámský kruh vznikl roku 1892 za účelem zajistit osamělým ženám bydlení ve společné domácnosti. Neprovdané ženy, ač ekonomicky aktivní, se totiž s příchodem vyššího věku dostávaly do finanční pasti, neměly dostatečné prostředky na byt a stravu a mnohdy ani příbuzné, kteří by se o ně postarali.
Zakladatelkou spolku byla Klemeňa Hanušová, první česká učitelka tělocviku a žena aktivní v několika spolcích, která ve svých čtyřiceti sedmi letech rovněž řešila tento tíživý problém. Na půdě Amerického klubu českých dam přednesla v březnu roku 1892 návrh na zřízení spolku, který by zajistil vhodné ubytování pro osamělé ženy z řad české inteligence. Jejím cílem bylo vytvořit společnou domácnost, která by jim nahradila rodinný kruh a zároveň odpovídala výši jejich příjmů. Návrh byl přijat a vznikl tak nový spolek Dámský kruh, který měl toto ubytování zajistit. Oficiálně byl ustaven až v říjnu 1892 a do jeho čela byla zvolena Sofie Podlipská.
Ubytování bylo zprvu zajištěno v pronajatých místnostech, roku 1895 se spolku podařilo zakoupit dům na Královských Vinohradech v Máchově ulici č. 5. Zde měly obyvatelky k dispozici 10 pokojů, kuchyni s jídelnou, čítárnu a zahradu. Roku 1898 byla kapacita plně obsazena a Dámský kruh proto hledal další prostory. Rozšíření bylo možné díky sestrám Hanušovým, které roku 1900 zakoupily sousední dům v Máchově ulici č. 3 a daly jej k dispozici spolku. Oba domy byly spojeny nově probouranou chodbou, později byla kapacita navýšena nástavbou budovy č. p. 435, celkem zde žilo 20-25 dam. Nejčastějšími obyvatelkami byly dámy sedmdesáti až devadesátileté, mladší ženy využívaly především možnost dočasného ubytování, ubytovány zde byly také návštěvy z venkova.
Obyvatelky domu platili nájemné a stravné, tyto finance ale nestačily a chod domu tak dotoval spolek z členských příspěvků a z peněz utržených na spolkových kulturních akcích tzv. Náprstkových večírcích. O ubytování byl velký zájem i ze strany nemajetných dam, ty ale zprvu spolek z důvodu nedostatku financí odmítal. Později bylo možné ubytovat dvě až tři stipendistky, které byly od platu zcela nebo částečně osvobozeny, jednu z nich sponzoroval přímo Americký klub dam.
Dámský kruh existoval v době obou světových válek, přetrval také nejisté období po úmrtí sester Hanušových, které byly duší spolku a zároveň vedly život v domech. Nejtvrdší rána ale přišla po roce 1945. Spolkové finance zasáhla měnová reforma roku 1945 a citelně pak spolek poznamenaly změny po roce 1948. Dne 14. dubna 1948 zavedl Zemský národní výbor č.j. XV-1-616/1-1948 nad spolkem národní správu, správkyní za lidové úřady byla jmenována JUDr. Elvíra Polterová. V září byl Státním úřadem pro věci církevní zabrán sousední dům č.p. 571 tzv. Marianeum, jeho obyvatelé byli během tří dnů vystěhováni a mezi obyvatelkami Dámského kruhu se začal šířit strach. Spolek Dámský kruh proto v červenci roku 1950 přijal nabídku přestěhovat se do Staré Boleslavi, do budovy bývalého kláštera redemptoristů. Do nové budovy se obyvatelky stěhovaly na konci října roku 1950, záhy nastalo rozčarování, neboť nebyly provedeny všechny žádané úpravy, chyběla řada slíbených spotřebičů, problém byl s vytápěním, vodou i dodávkou uhlí. Na obyvatelky byl také nadále vyvíjen nátlak a hrozilo, že se budou muset znovu stěhovat.
Koncem roku 1951 nabyl účinnost zákon č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních, podle kterého měly být zrušeny všechny spolky, které nenapomáhaly výstavbě socialismu, mezi nimi i Dámský kruh. Spolkový výbor svou likvidaci odhlasoval na schůzi dne 14. dubna 1954, záměr byl schválen valnou hromadou dne 18. června 1954. Vzhledem k rozhodnutí úřadů se jednalo o formální záležitost, členky ale jako důvod rozejití uvádí finanční poměry spolku, které se zhoršily natolik, že spolek nebyl schopen vydržovat ústav ve Staré Boleslavi, uváděly i to, že obyvatelky si musely přikupovat jídlo a ty které na to neměly, hladověly. Dohodou ze dne 29. května 1954 bylo dosavadním členkám přislíbeno dožití v domově odpočinku, který v klášteře zřídil Krajský národní výbor v Praze.
Materiály Dámského kruhu se do Archivu hlavního města Prahy dostaly po lednu 1956, kdy je v rámci dokončení likvidace spolku předaly jeho poslední členky. Fond je poměrně malý, ale kompaktně zachovaný. Vděčíme za to především kompletně dochovaným zápisům z jednání výboru spolku z let 1892-1954, na které navazují zápisy ze schůzí obyvatel domova odpočinku ve Staré Boleslavi do roku 1956. Téměř kompletní je rovněž řada spolkových výročních zpráv z let 1894-1939; od roku 1940 byl tisk z finančních důvodů nahrazen stručnými výpisy, které jsou uloženy v dokumentech valných hromad. Na základě těchto dvou pramenů lze analyzovat činnost spolku a jeho proměny. Tyto archiválie doplňují torzovitě dochované spisy, týkající se především spolkových domů. Součástí fondu je také líčení událostí v padesátých letech, uložené ve fondu pod názvem „Historie nedobrovolného vystěhování", kterou v letech 1950-1953 sepsala Otýlie Hrubá. Postupem času se však její zápisky změnily spíše v deník popisující život v domě. Na závěr je umístěna dokumentace obsahující pozvánky na Náprstkovy večírky, několik fotografií a také různé tiskopisy. Fond uzavírají dokumenty týkající se pozůstalosti po sestrách Hanušových, a to včetně jejich závětí. Podrobnější informaci o historii spolku a obsahu fondu naleznete v přiloženém inventáři.
 |
 |
