Holešovice byly koncem 19. století rychle se rozvíjející průmyslovou oblastí, která byla již roku 1884 připojena k Praze. Počet obyvatel zde rapidně rostl a bylo třeba zajistit základní vzdělání stále většímu počtu dětí. Škola v Jablonského ulici č. p. 333, postavená roku 1884, po deseti letech činnosti nestačila, a bylo proto rozhodnuto postavit novou školní budovu na obecním pozemku v oblasti zvané „Na Maninách“. Jedná se o dnešní budovu v Osadní ulici 8.
Obecná a měšťanská škola dívčí v Praze Na Maninách sídlila v západním křídle nově postavené budovy, v druhém křídle sídlila škola chlapecká. Výuka byla zahájena na podzim roku 1897. Počátkem 20. let 20. století již tuto školu pravidelně navštěvovalo 700–800 žákyň ročně. Byla proto od školního roku 1924/25 rozdělena na dvě instituce: Obecnou a měšťanskou školu dívčí na Maninách a Obecnou a měšťanskou školu dívčí Masarykovu.
V kronikách školy se z doby tzv. první republiky dochovaly fotografie, které dokazují sociální smýšlení místního obyvatelstva. Chudé žákyně bývaly na vánoce obdarovány vánoční výslužkou, oděvem či učebnicemi. V roce 1926 byla z jmění školy založena Nadace Josefa Svobody, z jejíž úroků měly být každý březen podporovány dvě pilné, hodné a chudé žákyně školy. Škola také pořádala pravidelné akademie či výlety za poznáním. I o nich je možné se dočíst ve školních kronikách.
Období protektorátu znamenalo v životě školy řadu nejistot. Okupanti se pokoušeli vykořenit české vzdělání, agenda školy byla vedena dvojjazyčně, němčina přibyla dětem jako povinný jazyk. Naopak potlačena byla výuka dějepisu a vlastivědy. Zpřísnily se i podmínky přijímání na školu, jak dosvědčují dochované protokoly zkoušek na hlavní školu. (Tzv. hlavní školy nahradily za protektorátu školy měšťanské.)
Po ukončení druhé světové války byla výuka obnovena v říjnu 1945. Na místě obecné a měšťanské školy dívčí vznikly dvě samostatné školy: 3. obecná škola dívčí v Praze VII a 3. měšťanská škola dívčí v Praze VII. Obě existovaly pouhé tři roky. Nový školský zákon ze dne 21. dubna roku 1948 (č. 95/1948 Sb.), který byl vyhlášen 10. května téhož roku, zavedl tzv. jednotné školství. Od školního roku 1948/49 byla proto 3. obecná škola dívčí v Praze VII. přeměněna na koedukovanou 6. národní školu v Praze VII. a 3. měšťanská škola dívčí v Praze VII. přeměněna na koedukovanou 6. střední školu v Praze VII.
Ve fondech těchto škol se zachovala kompletní řada katalogů, u spojené školy se zachovaly také evidenční knihy pomůcek a konferenční protokoly z let 1898–1934. Korespondence, ve větším objemu dochovaná z let 1897–1900, 1906–1907, 1910 a 1940, obsahuje údaje o založení školy roku 1897, její organizaci, najímání učitelů, získávání sbírkových předmětů a především dopisy od nadřízených úřadů.
