již pět let žijeme v tisíciletí, které se snaží profilovat umělou inteligencí, sofistikovanou supertechnikou a snad i lidskou společností, převážně plnou vzdělanců. Napadlo nás proto, že bude zajímavé vydat se ke kořenům moderní urbánní společnosti a podívat se na roli intelektuálů v městech pražských, v dalších významných městech i srovnatelných evropských velkoměstech od středověku až na práh občanské společnosti.

Nejprve si ovšem musíme položit otázku: Kdo to vlastně byl v proměnách doby „intelektuál“ a jak se jeho kompetence, postavení, sebevědomí, sebestylizace i společenská prestiž vyvíjela. Jaká kriteria museli městští vzdělanci splňovat, aby byli uznáváni za intelektuály? Jistě tu až na sám práh moderní doby hrála významnou roli latinská gramotnost. Akademický titul nejen společensky povyšoval do - bezmála šlechtického – postavení, ale zlepšoval také pozice na trhu manželském i pracovním.

Jak se ale městští „intelektuálové“ odlišovali od městských „elit“? Především snad tím, že nemuseli nutně být „elitní“, a to jak svým společenským statutem, tak osobními vazbami na politické elity ve městě. K intelektuálům patřili nejen učenci – universitní, školští, vychovatelé ve šlechtických palácích, diplomaté a experti ve službách panovníků, ale i učenci privátní, podporovaní někým, koho těšila věda či umění, a to jak v podobě výsledků práce, tak jako zajímavý proces, jemuž je příjemné přihlížet nebo sekundovat. Jakou posici ale měli tito privilegovaní ale zároveň i vytěsnění mimořádní jedinci ( v Praze kupříkladu Dobrovský, Bolzano, ale vlastně i mladý Palacký) v životě a hierarchických či jiných sociálních strukturách měst?

Mezi intelektuály patřili ovšem i městští fysikové, čili lékaři, nebo právníci ve státních službách, v městské samosprávě či magistrátní správě i v pozici advokátů a notářů. Patřila sem i technická inteligence, jejíž formální kvalifikace začala být standardizována až na samém sklonku sledované doby.

Samostatnou kapitolu tvořil světský i klášterní klérus, obývající a obsluhující hustou síť far, kapitul, kostelů, klášterů, špitálů a škol. Církev představovala hluboko do 19. století ideální prostředí pro pěstování řady intelektuálních oborů a aktivit. Kdy, za jakých podmínek a do jaké míry tato praxe odezněla?

A jak se na intelektuálním životě města podíleli umělci? Nejde nám jen o ty dvorské nebo ony v aristokratických službách, ale i o měšťanské „řemeslníky umění“ a o jejich roli při vytváření městského intelektuálního diskursu, vzdělaneckého snobství a vůbec intelektuálské atmosféry města.

Jaký byl životní styl pražských či obecně městských intelektuálů doby Karla IV., Rudolfa II. nebo Ferdinanda Dobrotivého? Je možno zjistit nějaké stabilní prvky, stereotypy, společensky závazné tradice, které by působily napříč epochami? Na co museli intelektuálové ve městech rezignovat, aby si zajistili nebo udrželi své postavení? A bylo o co stát?

K trvalým momentům pražské sociální a kulturní reality patřilo vytváření komunity pražských vzdělanců, komunity s pretensí hovořit jménem širší společnosti, obce, národa s touhou i nárokem representovat město, svoje společenství i sebe sama. Bylo tomu tak ve všech velkých městech? Jaké byly formy intelektuálské (a intelektuální) reprezentace a jaké druhy scén, na nichž inteligence vystupovala před zraky panovníka, šlechty, měšťanských i městských elit, ale velmi často i před masou prostých obyvatel města?

Jak se v tomto ohledu utvářelo nebo přetvářelo sociální zařazení intelektuálů ve struktuře i v dobovém pohledu společnosti té které doby? Intelektuálové si přáli patřit k lepším vrstvám města. Byli přece součástí „gelehrte Republik“ čili „učeného státu“ moudrých – v českém rozměru mělo být jeho součástí teritoriální společenství vzdělanců – „Bohemia docta“. Platilo to však vůbec u nás a v blízkém zahraničí? Pokud ano, v kterých obdobích a v kterých nikoliv? Šířily se tyto intelektuálské a intelektuální módy ve vlnách od západu k východu, jak se traduje, nebo tu panovala specifická středoevropská tradice?

Je toho mnoho, na co se chceme tázat a k čemu se těšíme vyslechnout inspirativní referáty. Obracíme se proto na Vás s výzvou k referentské účasti. Naše jednání se uskuteční ve dnech 10. až 12. října roku 2006 v reprezentačních prostorách Clam-Gallasova paláce (Husova 20, Praha 1).

Přihlášky zasílejte do 15. března 2006 na níže uvedenou kontaktní adresu. Jednací jazyky nejsou předem určeny, organizátoři počítají především s češtinou, němčinou a polštinou. Jednání bude tlumočeno. Konferenční poplatek není vybírán. Bezplatné ubytování je zajištěno pouze pro zahraniční účastníky. Přednesené referáty budou publikovány v konferenčním sborníku Documenta Pragensia.

Za organizátory

Doc. Dr. Václav Ledvinka
Prof. Dr. Jiří Pešek

kontaktní adresa:
Dr. Olga Fejtová
Archiv hl. města Prahy
Archivní 6
149 00 Praha 4

e-mail: Olga.Fejtova@cityofprague.cz