Dosavadní bádání předpokládalo vrcholně či dokonce raně středověký původ rozvržení vesnických jader a plužin zachycených na mapách Stabilního katastru. Výzkumné postupy, při kterých se uplatňuje komplexní sídelně genetický rozbor, však poukazují na podstatně komplikovanější vývoj a na mnohdy zásadní proměny vesnické krajiny českých zemí v pozdním středověku a raném novověku. Klíčovou roli v postižení těchto změn hraje vedle archeologických pramenů svědectví dosud pouze částečně využitých archivních dokumentů.