Řemeslná výroba sehrávala nezastupitelnou roli v ekonomice každého města předindustriálního období, v případě venkovského městečka Sedlčan tomu nebylo jinak. Řemeslná produkce se podílela na růstu blahobytu místních sousedů společně se zemědělskou výrobou. Postavení Sedlčan v rámci vysokochlumeckého panství bylo velmi specifické. Město bylo centrem řemeslné výroby a obchodu a profitovalo ze svého výlučného postavení jediného města v rámci rozsáhlého lobkovického dominia. 18. století je obdobím dalšího zahušťování pramenné základny ke studiu hospodářské problematiky. Vedle tereziánského katastru, manufakturních tabel, josefského katastru aj. je k dispozici i široká škála cechovních písemností, ve srovnání s předcházejícím 17. století relativně kontinuální. Přesto dějiny 18. století zatím nedosahují v oblasti sociálně ekonomické takové pozornosti, jako období starší a bezprostředně následující. Koncept přednášky vychází z diplomové práce předložené a obhájené v Ústavu hospodářských a sociálních dějin při FF UK v Praze. Autor přednese výsledky analýzy cechovních knih, aktového materiálu a cechovních normativů sedlčanských pořádků z let 1700 - 1830. Na pozadí těchto písemností se vyjádří k některým současným paradigmatům studia řemeslné výroby raného novověku u nás (např. postupná pauperizace mistrů a tovaryšů v důsledku navyšování požadavků ze strany cechů, subjektivní prvky v interpretaci cechovních pravidel aj.), zároveň upozorní na další zajímavé skutečnosti v soudobém chování a vystupování místních řemeslných pořádků (např. recepce generálních cechovních artikulí z roku 1739 v sedlčanském prostředí).