Kryštof Harant se narodil v roce 1564. Když dosáhl dvanácti let, poslal ho otec Jiří Harant na vychování do Innsbrucku, kde společně s dalšími urozenými chlapci tvořil pážecí družinu arciknížete Ferdinanda Tyrolského, a pokud dnes hovoříme o Harantově kavalírství, musíme mít na mysli, že se jedná o soubor etických a morálních návyků, jež získal právě zde za osm let působení v prostředí vrcholné diplomacie a kultury, které navíc díky vzdělanému a uměnímilovnému Ferdinandu Tyrolskému tvořilo jedno v nejvýznamnějších mocenských center tehdejšího světa.

Česká veřejnost vnímá dnes existenci Kryštofa Haranta především z pozice propagandistických legend o jeho protihabsburském boji, o „vlastenecké“ smrti popravčím mečem Jana Mydláře v červnu roku 1621; v Harantově životě a skutcích se – s jistou dávkou vzájemných rozporů – vyzná jen malá skupinka historiků.

Přednáška přiblíží Kryštofa Haranta jako člověka s mimořádným uměleckým nadáním, jež se projevovalo zvláště výrazně v hudební oblasti. Tři kompletně dochované Harantovy skladby (Missa quinis vocibus super Dolorosi martir, Maria kron, Qui confidunt in Domino) svědčí o mistrovském ovládnutí kompozičních technik. Harant však byl především úředníkem, jehož život naplňovaly nejrůznější starosti a povinnosti, vyplývající z jeho mnoha – v čase se proměňujících – dvorských funkcí, a to uvnitř politicky, společensky i nábožensky se rozpadávající Evropy.

Význam Kryštofa Haranta spočívá v jeho kulturní vyspělosti, umělecké dovednosti, politické angažovanosti, nadkonfesijní toleranci, bojové chrabrosti a sociální tragice, to vše jako celku.