V české historiografii se dlouho tradovalo, že česká aristokracie získávala vlastní domy ve Vídni až po odražení náporu Turků v roce 1683. Je pravdou, že urození Češi a Moravané dlouhou dobu v dunajské metropoli trvaleji nepobývali. První závažnější snahy usadit se ve Vídni jsou však svázány již s první polovinou 17. století, kdy sem aristokracii z českých zemí lákal z Prahy přesunutý habsburský dvůr. Zvyšující potřebu pobývat trvaleji v panovníkově blízkosti uspokojovali Češi a Moravané dvěma základními způsoby. Starším a zřejmě po celou sledovanou dobu využívanějším bylo získání vhodného pronájmu, které se řídilo přesně stanovenými pravidly. Této možnosti výhradně využívali např. Slavatové, někteří Lobkovicové a další. Velmi záhy (již od 20. let 17. století) si však někteří aristokraté zakupovali ve Vídni i vlastní domy (Martinicové, Nosticové, Trauttmansdorfové atd.), přičemž v čele tohoto trendu stály zejména moravské rody (Collaltové, Ditrichštejnové, Kounicové, Lichtenštejnové…). Rok 1683 nebyl v tomto procesu žádným zásadním zlomem. Turecké obležení pouze vyprovokovalo stavební horečku, jejímž cílem bylo zaplnit zničená předměstí letními paláci. Aristokracie českých zemí nestála ani v tomto dění v pozadí (Černínové, Lichtenštejnové, Lobkovicové, Mansfeldové, Schwarzenbergové…).