Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí je chráněné území. Rozkládá se mezi Řeporyjemi, Jinonicemi a Zlíchovem. Údolí Dalejského potoka se před soutokem s Prokopským potokem poblíž obce Klukovice nazývá Dalejské. Prokopský potok, pramenící ve Stodůlkách, po soutoku už nese jméno Dalejský a pod tímto jménem dále teče na východ až ke svému ústí do Vltavy. Naopak údolí Dalejského potoka po soutoku pokračuje pod názvem Prokopské. Údolí i potok dostaly své jméno podle kostelíka sv. Prokopa z let 1711-1712, který stával na skále na jinonické straně údolí až do roku 1966, kdy byl zbořen.
Následující panoramata Antonína Alexandera zachycují údolí v letech 1925 a 1926, kdy bylo využíváno především průmyslově. V Prokopském údolí západně při bývalé osadě Hlubočepy stával celý komplex továrních budov na portlandský cement firmy Barta & Tichý, vápenka a továrna na výrobu kyseliny uhličité (později Technoplyn). Vše spojovala trať Pražsko-duchcovské dráhy, která hrála významnou roli při dopravě vápence a dalších produktů z mnoha lomů, které se v údolí nacházely.
Pohled na kostelík sv. Prokopa, který býval dominantou údolí.
Pohled na kostelík sv. Prokopa, který býval dominantou údolí. Stával na návrší nad vápencovými lomy (tzv. Velký Prokopský lom). Těžbě vysoce kvalitního vápence nakonec musela ustoupit v letech 1887-1890 i Svatoprokopská jeskyně, poustevna, které se nacházely ve skále pod kostelem a nakonec byl ohrožen i samotný kostel. Vršek jedné z těžebních věží je patrný na druhém a třetím snímku.
Foto Antonín Alexander 28.10.1925 (A 2265, A 2266, A 2267) z bodu 15 listu 20a.
Prokopským údolím procházejí od Smíchovského nádraží dvě železniční trati:
První „Buštěhradská dráha“– tzv. pražský Semmering vede nad osadou Hlubočepy do Jinonic, Řep a Hostivic. Pod tímto názvem fungovala v letech 1855–1922, v lednu 1923 byla zestátněna. Název dostala kvůli prudkému stoupání železnice do vrchu Dívčí hrady. Pomocí dvou viaduktů, které se staly výraznou dominantou údolí, opisuje dva oblouky po vrstevnici kolem vrchů Děvína a Žvahova. Jihovýchodní i severozápadní viadukt byly postaveny v letech 1870-1872.
Druhá trať z roku 1873 „Pražsko-duchcovská dráha“ prochází údolím podél Dalejského potoka, podjíždí oba viadukty a směřuje do Rudné a Berouna.
Prokopské údolí v místech tehdejší osady Hlubočepy
Z Barrandovské skály - z místa nad dnešní silnicí K Barrandovu západně od pamětní desky Joachima Barranda – je zachyceno Prokopské údolí v místech tehdejší osady Hlubočepy. Na prvním snímku travnatá stráň nad Barrandovskou skálou, na druhém pole, louky a sady a na obzoru nad nimi cesta stoupající z Prokopského údolí směrem ke Slivenci. Dnes je tato oblast zastavěna chatami, vilami a panelovými domy sídliště Barrandov. Na třetím snímku již začíná Prokopské údolí dvěma hlubočepskými železničními viadukty a tzv. hlubočepskými plotnami nad tratí. Zcela vlevo v pozadí na skále stojí kostelík sv. Prokopa. V popředí je zřetelný jihovýchodní viadukt a dále za ním severozápadní viadukt. Na třetím a čtvrtém snímku je vidět tehdejší vesnice Hlubočepy. Pátému snímku vévodí dvě budovy usedlosti Slovanka s Hlubočepský zámeček (bývalá vila Švagerka) a v pozadí kostelík sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. Poslední snímek již zachycuje v pozadí Branickou skálu na protějším břehu Vltavy.
Foto Antonín Alexander 4.4.1926 (A 2362, A 2363, A 2364, A 2365, A 2366, A 2367) z bodu 57 listu 20.
Pohled na vyústění Dalejského a Prokopského údolí do vltavského údolí z vápencových skalek nad bývalým Červeným mlýnem
Pohled na vyústění Dalejského a Prokopského údolí do vltavského údolí z vápencových skalek nad bývalým Červeným mlýnem, pod nimiž dnes vede tramvajová trať na sídliště Barrandov a do Holyně. Na druhém obrázku jsou vidět dvě budovy usedlosti Slovanka. Na třetím se tyčí skála s transformační stanicí a pod ní zvýšená trať Pražského semmeringu. Na čtvrtém je uprostřed Hlubočepský zámeček a v popředí koleje Pražsko-duchcovské dráhy. Na posledním snímku v pozadí kostelík sv. Filipa a sv. Jakuba a vpravo železnice podél dnešní Strakonické silnice.
Foto Antonín Alexander 4.4.1926 (A 2350, A 2351, A 2352, A 2353, A 2354) z bodu 52 listu 20.
Z opačné – severní strany – z místa pod hlubočepským hřbitovem (v místech dnešní zahrádkářské osady pod tratí) se fotografovi otevřel široký pohled, který zachytil osadu Hlubočepy s okolím v pohledovém okruhu od severovýchodu přes východ a jih k severozápadu. V pozadí jsou viditelné oba viadukty: na třetím snímků jihovýchodní a na pátém severozápadní. Na posledním snímku se tyčí blízké hlubočepské plotny nad tratí Buštěhradské dráhy, která zde opisuje oblouk a stoupá do vrchu Děvína. Na třetím snímku se nabízí pohled do samého centra tehdejší osady Hlubočepy a jeho významné budovy v dnešní Hlubočepské ulici: tzv. Hansfalkovský dvůr čp. 4 (podle původního majitele Hanuše Falka) s vedlejším domem čp. 84 a budovu školy čp. 90.
Foto Antonín Alexander 7.10.1925 (A 2204, A 2205, A 2206, A 2207, A 2208, A 2209) z bodu 43 listu 20.
Z bodu ještě dále na východ ze Žvahova nad bývalým lomem se naskytl opět výhled do osady Hlubočepy, kterou v těchto místech protínají dnešní ulice Hlubočepská a Slivenecká. V protější stráni se pak vine cesta, původně vedoucí do Slivence a do Holyně a stoupá serpentinami až k dnešnímu sídlišti Barrandov. První dva snímky uprostřed spojuje severozápadní viadukt Pražského semmeringu s tratí Buštěhradské dráhy.
Foto Antonín Alexander 20.10.1925 (A 2243, A 2244, A 2245) z bodu 42 listu 20.
