Antonín Langweil

Antonín Langweil - průkopník litografie v Čechách

Rok 1820 přinesl velké trápení začínajícímu podnikateli, osmadvacetiletému bývalému úředníku Antonínu Langweilovi. Když v létě předchozího roku opustil zajištěnou existenci v Českém Krumlově a přišel do Prahy, aby zde uskutečnil svůj sen, byl plný víry a optimismu. Avšak už po roce spěl jeho sen k rychlému konci a před úplným krachem ho zachránil krok, na který by ve svých začátcích jistě nepomyslel - předání celého podniku včetně zaměstnanců a zakázek konkurentovi. Pohled do úředních pramenů nám napoví, co stálo za rychlým úpadkem mladého a nadějného podnikatele.

Antonín Langweil se narodil r. 1791 do rodiny sládka ve schwarzenberských službách Víta Langweila. Ačkoliv otec záhy po narození dítěte zemřel, stihl svou rodinu zabezpečit. Malý Antonín vyrostl se sourozenci v hmotně dobře zajištěném prostředí matčiných rodičů, studoval s bratrem na piaristickém gymnáziu, odkud přešli na Hospodářský ústav pro schwarzenberské úředníky. Po úspěšném dokončení pokračovali v kariéře pod schwarzenberskou ochranou, nejprve praktikovali v inženýrské kanceláři velkostatku, později přijali místa hospodářských úředníků. Vzorného a pečlivého úředníka Antonína Langweila však vedly výtvarné ambice do Vídně, kde se během svého krátkodobého studia na Akademii výtvarných umění seznámil s novou grafickou technikou, vynálezem pražského rodáka Aloise Senefeldera, kamenotiskem. Nadšený litografií, žádal v létě 1818 o povolení zřídit si v Českém Krumlově litografickou dílnu pro potřeby tisku města i vrchnosti. Ačkoliv byla žádost vřele doporučena městským i krajským úřadem, přišla od českého gubernia zamítavá odpověď. Na litografickou produkci, novou levnější techniku tisku, byl totiž v metternichovském Rakousku uvalen přísný policejní a cenzurní dohled, aby nemohla být zneužita k rozmnožování pobuřujících tiskovin. Jednou z podmínek pro udělení koncese byl vedle poctivosti, zámožnosti a usedlosti žadatele předpoklad, že v místě podnikání je ustaven policejní úřad. Nejbližší se však nacházel v Praze.

Antonín Langweil neváhal a učinil rozhodnutí, které změnilo jeho život. Požádal znovu o povolení zřídit kamenotiskárnu, tentokrát však v hlavním městě. Tato žádost byla již vyřízena kladně a Langweil se i s rodinou v létě 1819 přestěhoval do Prahy, kde si pro svou dílnu pronajal prostory v domě čp. 933 na Staroměstském náměstí. Sotva však ohlásil počátek své živnosti, přišla ledová sprška v podobě sdělení, kterým pražský magistrát Langweilovi oznamoval, že mu nepovoluje výkon činnosti pro nesplnění zákonné podmínky tzv. usedlosti. Zatímco žadatel si tuto podmínku vyložil spíše volně, magistrát trval na striktním výkladu, tj. vlastnictví domu v místě podnikání. Nešťastný Langweil se odvolal ke guberniu, které mu povolilo jednoroční odklad ke splnění podmínky. Pokud však Langweil doufal, že tato krátká doba postačí k tomu, aby ve své nově zařízené dílně vydělal na koupi domu v Praze, musel být nutně zklamán. S nezadržitelně se naplňující lhůtou hledal východisko, které našel v postoupení podniku Janu Nepomuku Ferdinandu Schönfeldovi, největšímu pražskému knihtiskaři a majiteli kamenotiskárny ve Vídni. Pro podnikavého Schönfelda, který obdržel koncesi pro pražskou dílnu krátce předtím, to byla jistě dobrá příležitost. 25. listopadu 1820 oznámil městskému hejtmanství, že dle vzájemné dohody převedl dílnu Antonína Langweila do svého podniku v bývalém Anenském klášteře a připojil seznam zaměstnanců, ve kterém na prvním místě uvedl jako ředitele dílny Antonína Langweila. To byla pomyslná tečka za Langweilovým snem a první litografickou dílnou v Čechách. Ačkoliv kamenotiskárna fungovala nadále pod vedením dalších ředitelů a majitelů, sám Langweil z dílny odešel už v následujícím roce. Zbytek svého života věnoval práci v Univerzitní knihovně a realizaci svého nového snu - jedinečného modelu Prahy.

Praha roku 1820
fotogalerie