Spolek přátel pěstování ovoce

V pozdních jarních dnech roku 1820 dorazilo do úřední pošty pražského magistrátu 90 exemplářů oznámení nově založeného Pomologického spolku s prosbou o jejich rychlé rozšíření mezi veřejnost. Oznámení v úvodu konstatovalo, že v oboru pěstitelství ovoce se v Čechách už mnohé vykonalo a ovocnářství na mnoha místech prospívá. „Mnohé dobré, užitečné a krásné, co v tomto oboru již existuje a co vzešlo ze slavného úsilí oněch jednotlivých přátel ovocnářství, opravňuje k velkému očekávání, když spojí síly ke společnému účelu a budou sledovat vytýčený cíl podle určitého plánu." Sdružení si předsevzalo zavádět nové vědecké poznatky v oboru a zejména usilovat o to, aby vzbudilo lásku pro pěstování ovoce mezi zemědělci na venkově.  Mělo seznamovat venkovské pěstitele s odrůdami vhodnými pro dané prostředí, zaměřit se na účelně zušlechtěné sazenice a napomáhat tak rozšíření ovocnářství i do míst, kde dosud zaznamenalo jen malý pokrok.  Na závěr vyzývalo všechny přátele a znalce pěstování ovoce, kteří jsou nakloněni přispět k podpoře vlastenecké ovocnářské kultury, aby vstoupili do Pomologického spolku.

Nový spolek vznikl již v předchozím roce vyčleněním ovocnářské sekce z Vlastenecko-hospodářské společnosti, polostátní instituce založené r. 1769 z podnětu císařovny Marie Terezie za účelem povznesení zemědělství, devastovaného sedmiletou válkou. V čele společnosti stál od r. 1793 hrabě Josef Emanuel Canal de Malabaila (1745-1826), význačná osobnost josefínské Prahy, nadšený botanik, národohospodář, štědrý mecenáš a filantrop. V duchu osvícenských ideálů aktivně podporoval instituce zasazující se o zlepšení hospodářských i společenských poměrů, tyto ideály ho též přivedly k zednářskému hnutí, v němž zastával pozici provinciálního velmistra. Pro nás je však zajímavý především jako zakladatel jedné z prvních pražských veřejných zahrad nazývané po svém majiteli Kanálka, která se nacházela přibližně v místech dnešních Riegrových sadů. Pro tento účel skoupil hrabě několik pozemků a vinic za Koňskou branou, na nichž vybudoval rozsáhlou zahradu, která měla sloužit odpočinku, okrase i osvětě současně. Její součástí byly nejen parkové plochy, ale též hospodářské zázemí včetně štěpařského sadu, botanického ústavu a dvora s kvalitními plemeny hospodářských zvířat. Hrabě zde pořádal osvětové přednášky a seznamoval veřejnost s novými odrůdami, plemeny a pokrokovými způsoby hospodaření.

Na tomto základě vyrostla i nově odštěpená jednota ovocnářů. Jednota vznikla z iniciativy význačného českého šlechtitele, poděbradského děkana Matěje Rösslera (1754-1829). Ve své ovocné zahradě v Poděbradech nazvané „Sans pareil" (bez srovnání / jedinečná) pěstoval na 2000 odrůd ovocných stromů. Prostřednictvím bohatých kontaktů s významnými evropskými šlechtiteli získával zahraniční odrůdy, které pak přizpůsoboval místním podmínkám. Seznam vypěstovaných ovocných odrůd vydal r. 1795 ve spise Pomona Bohemica. Rössler, známý svou dobročinností, věnoval nově založenému spolku několik set rozličných ovocných stromků.

Podobně jako v případě Vlastenecko-hospodářské společnosti se jednota konstituovala především z majitelů šlechtických velkostatků, jejich progresivně smýšlejících hospodářských správců a dalších zainteresovaných pěstitelů ovoce. Prvním předsedou se stal hrabě Johann Prokop Hartmann z Klarštejna (1760-1850), dvorní rada a správce státních statků. Dalšími členy výboru byli profesor politických věd JUDr. Václav August Kopetz, hrabě (a profesor ekonomických věd) Emanuel Michna, statkář Václav Riegger a hospodářský rada Michael Seidl. V knize členů nalezneme mj. hraběte Jana Lažanského, hraběte Kašpara Šternberga, Vojtěcha Mladotu ze Solopysk, hraběte Bedřicha Karla Schönborna, správce schwarzenberských statků Aloise Hirschmanna a inspektora fürstenberských knížecích statků Franze Nittingera. Nezastupitelnou roli zprostředkovatelů mezi spolkem a venkovskými zemědělci plnili faráři.

Ve svých počátcích se sdružení soustředilo na rozšíření členské základny, vytváření vazeb na venkovské pěstitele a mapování výskytu a stavu ovocných sadů v zemi. Vyzvalo majitele i správce panství a sadů, aby zaslali podrobné zprávy o stavu a počtu ovocných stromů v jejich majetku či v blízkém okolí a případně své návrhy a připomínky, jak napomoci pěstování ovoce. Od počátku zároveň vyvíjelo snahu zprostředkovat pěstitelům kvalitní odrůdy a poučení o jejich správném pěstování. Iniciátorem vzdělávací akce byl patrně sám Rössler, který byl pověřen sepsáním textu. Ačkoliv by se mohlo ze svrchu řečeného zdát, že se jednalo výlučně o sdružení velkých feudálů, které v osvícenském duchu konalo osvětu „shora", procházením spolkových spisů zjistíme, že většina iniciativních návrhů přišla od odborníků a nešlechtických pěstitelů. Přicházeli s nejrůznějšími návrhy, jak chránit ovocné stromy před škůdci, doporučovali své zkušenosti, pěstitelé-odborníci zasílali své nabídky odrůd.

V roce 1830, krátce po úmrtí svého iniciátora, prošel Pomologický spolek reorganizací.  V tomto roce také zakoupil od dědiců Jakuba barona Wimmera (Josef Wimmer byl členem spolku) jednu z vinohradských usedlostí, protože jak konstatoval ve svém prohlášení, vědom si významu praktické osvěty v ovocnářském oboru, hodlá k naplnění svých cílů založit vzorovou školku ovocných stromů.  Usedlost Kozačka se rozkládala při jihovýchodním okraji Vinohrad v sousedství dalších Wimmerových pozemků. Spolek zde provozoval svou zahradu až do r. 1870, kdy byla přenesena do bývalé viniční usedlosti Popelářka v Praze - Troji.

fotogalerie