Hned od prvních dnů sametové revoluce se úsilí archivářů městského archivu zaměřilo na prosazení několika zásadních cílů: 1. Zastavení záměrného ničení dokumentů z období tzv. normalizace, jejich převzetí do archivů a uchování jako zásadního svědectví o této etapě národních dějin. 2. Řešení kritické materiální a prostorové situace archivů a dalších paměťových institucí v zájmu záchrany a uchování ohrožené písemné části národního kulturního dědictví. 3. Řešení zcela neudržitelného stavu pražského městského archivu, který od roku 1945 přežíval v neustále prodlužovaných provizoriích, vedoucích pouze k postupnému zhoršování jeho situace. Jako jediné možné a zásadní řešení prosazovali archiváři realizaci po desetiletí odkládané novostavby účelové archivní budovy. 4. Obnovení prestiže českého archivnictví a jeho nové organizační uspořádání včetně změny způsobu jeho řízení a bezodkladného řešení nahromaděných problémů.    Archiv nabídl  stávkovým výborům, které vznikaly v jednotlivých pražských institucích, odbornou pomoc při pořádání a ukládání jejich písemných materiálů. S řadou škol, divadel a dalších institucí byly uzavřeny dohody o deponování revolučních materiálů v městském archivu. Čtyři pracovníci dobrovolně prováděli pořádací práce v Nezávislém tiskovém středisku U Řečických, v Galerii V. Špály a v Mánesu.
úvod   <<   >>