Je proto pochopitelná snaha tento pilotní projekt stojící na počátku naznačeného úsilí orientovat na méně rozsáhlou a snad též z hlediska pragensiální historiografie a ve srovnání s některými jinými archivní fondy i méně přínosnou sbírku pro účely publikace doplněnou několika souvisejícími ukázkami ze sbírky pergamenových listin. To nicméně nebránilo prověřit při práci na projektu personální i technické možnosti archivu pracujícího od května minulého roku v moderním prostředí a především s odpovídajícím informatickým i dokumentačním vybavením. Přesto zvolená sbírka přes svou menší obsáhlost dokumentuje specifickým a nezaměnitelným způsobem ikonografického pramene nejenom vlastní život města (stavební památky, politické, a kulturní události, oslavy nejrůznějších historických či osobních výročí, význačné osobnosti, které žily, pracovaly či zasáhly do osudů hlavního města atd. atd.), ale například i zahraniční kontakty představitelů města. Jak se podařilo vytčené cíle naplnit, nechť posoudí sami uživatelé obou verzí publikace.

O archivní sbírce medailí a především jejím původu a rozšiřování se nacházejí v dosavadní literatuře velmi sporé zmínky. Podle nich byly v archivu zřejmě již od jeho vzniku v roce 1851 ukládány nejdříve jen medaile a pamětní mince, které pražská obec sama razila, nebo její představitelé získali darem či koupí a předali do archivu. K roku 1933 se uvádí, že nejstarší předměty sbírky medailí a mincí jsou z první půle 19. století a současně tvoří společnou sbírku s pečetidly a zřejmě i úředními razítky, raznicemi a štočky. Zda existovala oddělená evidence jednotlivých součástí sbírky, nelze dnes určit. V době mezi dvěma světovými válkami sbírka značně vzrostla nejen o přírůstky předávané pravidelně do archivu tehdejším prezídiem pražského magistrátu, jak o tom svědčí přípisky s prezidiálními čísly jednacími, ale též občasnými plánovanými akvizičními akcemi archivu, jakými bylo např. shromažďování produkce pražských medailerů Mil. Beutlera, J. B. Pichla, J. Šejnosta (kolekce portrétních medailí politiků první československé republiky, tehdejších umělců a vědců, mezi posledně jmenovanými lze nalézt i archiváře hlavního města Prahy Prof. J. Emlera a Prof. V. Vojtíška) a medailerských firem, např. Karnet - Kyselý a Franta Anýž. Nakupovány byly rovněž i pragensiální medaile, jejichž autory byly tehdejší špičky v oboru (např. J. V. Myslbek nebo O. Španiel). Po smrti pražského primátora JUDr. Karla Baxy byla do archivu věnována zřejmě kompletní kolekce jeho řádů a vyznamenání, včetně udílecích diplomů, které ovšem byly vmanipulovány do sbírky listin. K jejímu evidování došlo již za německé správy pražského archivu, jak dokládají dvojjazyčná německo-česká signaturní razítka na diplomech. Část této kolekce utrpěla požárem staroměstské radnice za pražského květnového povstání v r. 1945. Jestli byly takto postiženy i další kusy ze sbírky medailí, zda byla evakuována mimo Prahu jen její část či proč zůstala malá část Baxových řádů neporušena není jasné.

Po roce 1945, tedy po shoření původních archivních pomůcek byl vypracován prozatimní rukopisný inventář evidující 469 signatur, počet kusů byl ještě vyšší, neboť pod jednou signaturou, byly vetšinou evidovány i všechny duplikáty jednoho typu medaile, mince či odznaku. Současně do archivu vešla rozhodnutím tehdejší Národní kulturní komise v rámci všech sbírek zaniklého Vereinu für der Geschichte der Deutschen in Böhmen i jeho numizmatická sbírka. Z ní se však do archivní sbírky dostalo jen několik málo kusů, zbytek tvořený především mincemi byl v 60. letech předán numizmatickému oddělení Národního muzea v Praze. V letech 1945 až 1948 docházelo dále k nákupům, z nichž nejvýznamnější byla zřejmě účast pražského archivu na aukci firmy K. Dittrich roku 1947 v Brně, na níž zakoupil především pamětní mince na dobytí a osvobození Prahy v době tereziánské a korunovační mince Leopolda II., Ferdinanda I. a jejich manželek. V celém odbobí let 1948 až 1990 pak rozšiřování sbírky takřka ustalo a její růst se omezil na několik málo kusů.

V roce 1993 započaly práce na novém katalogu sbírky, který byl vydán ve formě tisku z textového editoru T 602 v roce 1994. Při této příležitosti bylo do sbírky vmanipulováno několik set duplikátů medailí k stým výročím narození J. Jungmanna a Fr. Palackého, které se dosud nalézaly bez jakékoliv evidence v trezorech v depozitáři sbírky listin v Clam - Gallasově paláci a spolu s nimi též sada vyznamenání a upomínkových předmětů udělených a darovaných neznámému vojínu, jehož hrob se až do r. 1940 nacházel v kapli Staroměstské radnice. Vlastní katalog byl členěn do pěti částí, uvnitř nich pak byly jednotlivé katalogové záznamy seřazeny chronologicky. Tomu odpovídalo i řazení dle inventárních čísel, sbírka zůstala řazena podle původních signatur, jejichž řada pokračovala a pokračuje dořazováním dalších přírůstků. Ještě před dokončením katalogu byla z kanceláře primátora Jaroslava Kořána předána vyznamenání udělená hlavnímu městu Praze v letech 1965 - 1971 včetně udílecích diplomů a originálních kazet. Další přírůstky zahrnuté již bez věcného či chronologického třídění na konec katalogu byly vpraveny do stejného svazku již jako dodatek (předměty patřící do sbírky a uložené v jiných fondech či bez jakékoliv evidence i mimo ně v archivu, dary zaměstnanců archivu a jejich příbuzných či známých ap.). Z nich největší celek tvoří sada sportovních cen udělovaných při veslařských závodech na Vltavě (např. známé primátorky) a Labi. Katalog byl opatřen jmenným, místním, věcným, autorským a znakovým rejstříkem, které se staly základem rejstříků v knižní verzi této publikace.

I po vydání katalogu sbírka nadále rostla především o předměty předávané z primátorské kanceláře a kanceláře Zastupitelstva hlavního města Prahy (zvláště dary primátoru RNDr. Janu Koukalovi při jeho tuzemských a zahraničních cestách). Další přírůstky do roku 1997 byly zachyceny v dodatku I. katalogu sbírky, který byl koncipován stejně jako základní katalog. Ve stejném roce byl do archivu zakoupen i malý soubor z pozůstalostí prof. Josefa Hrdličky a Ing. Jiřího Hrdličky, v němž se nachází i několik předmětů souvisejících z činnosti prvého z nich v zednářské lóži v Olomouci. Rovněž byl základní katalog i jeho dodatek z textových editorů převeden do databáze v programovém prostředí MS ACCESS, na což v roce následujícím navázalo doplnění této databáze o poslední přírůstky a při přípravě publikace také nascanování přes 800 barevných reprodukcí vlastní sbírky medailí i ukázek udílecích diplomů a řádových statut pomocí stolních scannerů a digitální kamery Kodak.

K dnešnímu dni sbírka obsahuje 1510 signatur, čemuž odpovídá 1531 inventárních čísel (tzn. jednotlivých sbírkových předmětů) z let 1579 - 1998. Uložena je odděleně od ostatních fondů v zásuvkové kartotéce v současném depozitáři sbírky listin v novostavbě archivu.

Pro účely obou verzí publikace byly jednotlivé katalogové záznamy (v CD verzi jde o databázi spouštěnou ze vstupní obrazovky tlačítkem Formulář) rozděleny podle typu předmětů do celkem devíti kategorií, v nichž jsou opět seřazeny chronologicky. V následujícím přehledu je vždy za pořadovým číslem a názvem kategorie uveden počet záznamů, které obsahuje a jejich časový rozsah.

I. Řády (7, konec 19. století - 1934)
V této nerozsáhlé kategorii se nacházejí vyznamenání vycházející z tradice dekorací náležejích původně křesťanským rytířským řádům, vzniklým během křížových výprav. Od pozdního středověku, ale zvláště v 17. - 19. století tak vznikaly vojenské a záslužné řády, které postupně přebíraly a upravovaly formu symbolů (dekorace na řetězech, závěsných stuhách, řádové obleky, z nich zvláště pláště a pokrývky hlavy u nejvyšších členů řádů) i systém hodností řádů rytířských. K reprezentačním účelům a vyjádření stavovské příslušnosti je zakládali hlavně evropští suveréni a po nich s různými úpravami i některé státní útvary s jinou, než monarchickou formou statního uspořádání.

Ve sbírce jsou dochovány typické příklady dvou rakouských řádů Železné koruny a Františka Josefa. Řád Železné koruny byl založen Františkem I. (tedy posledním římským a prvním rakouským císařem) v r. 1816. Navazoval, nebo lépe měl překrýt obdobný řád založený roku 1805 Napoleonem I. ,tedy rok poté, co se Napoleon prohlásil za císaře Francouzů a rok před tím, než tento autokrat zavedením tzv. Rýnského spolku fakticky zrušil tisíciletou instituci Římské říše a přiměl tím císaře Františka, aby ji rozpustil i formálně. Prohlášení se za císaře předcházela Napoleonova cesta do Cách, sídelního města Karla Velikého, který první renovatio imperii provedl i do Milána, kde byla vyzvednuta železná koruna langobardských králů, po jejichž porážce Karel Veliký Lombardii připojil ke své říši. Rakouský císař naopak založením řádu symbolicky navazoval na již neexistující římskou říši i na Lombardsko - benátské království patřící tehdy do rakouských držav. Vedle těchto akcentů vedla k znovuzaložení řádu možná i romantická nálada doby, neboť koruna uložená dnes v klášterním kostele v lombardské Monze je představitelkou několika málo zachovaných diadémů panovníků germánských kmenových království.

Druhý z řádů je již podle jména vázán na osobu předposledního císaře na habsburském trůně a byl založen r. 1849. Oba občanské řády byly udělovány veřejně či kulturně činným osobám za civilní i vojenské zásluhy o mocnářství. Udělení řádu Železné koruny je pak do roku 1884 opravňovalo ke kladnému vyřízení jejich žádosti o povýšení do šlechtického stavu. Ve sbírce jsou zachovány III. třída řádu Železné koruny, rytířský kříž a - bohužel požárem Staroměstské radnice poškozená - dekorace hodnosti komtura řádu Františka Josefa. Do katalogové i obrazové (v CD verzi jde o sadu reprodukcí spouštěnou ze vstupní obrazovky tlačítkem Obrázky) části publikace jsou zařazeny popisy a reprodukce ukázek třech udílecích diplomů a ve zpláštní příloze obrazové části (v CD verzi jde o sadu reprodukcí spouštěnou ze vstupní obrazovky tlačítkem Statuta) též faksimilní reprodukce statut obou řádů.

Ze zbývajících čtyřech řádů byly tři uděleny již zmíněnému pražskému primátorovi JUDr. Karlu Baxovi a s výjimkou Nilského řádu jsou opět doplněny popisy a reprodukcemi příslušných udílecích diplomů v katalogové i obrazové části CD. Poslední sedmý řád byl jeho držiteli udělen při jeho cestě s prvním biskupem Česko-moravské pravoslavné eparchie Gorazdem do Jugoslávie, a to především za zásluhy při zakládání uvedené eparchie se sídlem v Olomouci. Druhou zvláštní přílohou obrazové části CD jsou reprodukce udílecích diplomů, k nimž se nezachovaly v archivní sbírce medailí žádné exempláře řádů (v CD verzi jde o sadu reprodukcí spouštěnou ze vstupní obrazovky tlačítkem Diplomy).

II. Vyznamenání a sportovní ceny (40, 1908 - 1988)
Tato skupina zahrnuje kromě již zmíněných desíti československých vyznamenání a řádů spojeneckých zemí udělených hrobu neznámého vojína na Staroměstské radnici a několika cen z veslařských závodů, též jedno civilní a jedno vojenské rakousko-uherské vyznamenání, několik dalších opět civilních i vojenských československých vyznamenání z doby první republiky a z doby po druhé světové válce (věnovaných činnosti v druhém národním odboji) a konečně vyznamenání z komunistické éry udělená jednotlivcům i hlavnímu městu Praze. Ke dvěma exemplářům z posledních dvou podskupin jsou v katalogové i obrazové části CD doplněny popisy a reprodukce dvou udílecích diplomů.

III. Medaile (278, 1743 - 1995)
Nejpočetnější skupina obsahuje mimo již nahoře zmíněné kusy také pamětní medaile na návštěvy císařů v Praze a panovnická jubilea i jubilea a výročí nejrůznějších dalších osob, pražské záslužné medaile, medaile ke korunovaci královny Viktorie, k výstavám národopisné, jubilejní, průmyslové, krajinské, regionální, obchodní a živnostenské komory, řemeslnicko- živnostenské besedy, architektů a inženýrů, Organizace spojených národů, k svěcení některých pražských chrámů a svatořečení světců, k odhalení pomníků maršálka Radeckého, Karla IV., básníka Hálka, k otevření Klarova ústavu slepců, dráhy 1845, postavení Rudolfina, založení České akademie věd a umění, opravě Karlova mostu v letech 1890 - 1893, k výstavám, sjezdům a mezinárodním kongresům různých korporací v Praze, ale též ve Vídni (Vídeňský kongres 1815), Paříži, Madridě, Bruselu či Jeruzalémě, k historickým událostem či jejich výročím (porážka Napoleona I. a uzavření Pařížského míru, svatováclavské milenium v r. 1929, obnova Karolina, Mnichov 1938, 5. květen 1945, k různým výročím založení Československa, 500. výročí bitvy u Lipan, 600. výročí založení Staroměstské radnice a témuž výročí Karlovy Univerzity, půltisíciletí Bukurešti, osvobození Bratislavy, stému výročí Muzea hlavního města Prahy, rekonstrukci a dostavbě Národního divadla, k dvoustému výročí sjednocení pražských měst, miléniu břevnovského kláštera), záslužné medaile Zemědělské rady pro Království české, pamětní medaile města Kyjeva, Kjóta, Hamburku, Brém, florentské provincie, Senátu Francouzské republiky, Regionální rady Burgundska atd. atd.

IV. Plakety (41, 1850 - 1995)
V podstatě obdobná témata jsou zachycena na plaketách, které se od medailí odlišují většinou obdélným tvarem a tím, že jsou takřka výhradně jednostranné.

V. Raznice (3, 1837 - počátek 20. století)
Z tří katalogových záznamů skupiny je první věnován několika raznicím a matricím též ve sbírce dochované medaile k patnáctému sjezdu německých přírodovědců konanému v Praze roku 1837. Druhý pak raznicím obou stran ve sbírce neobsažené medaile (či snad klenotu řetězu pražského starosty ?) z r. 1898, jenž představují ukázku vysoké řemeslné úrovně tehdejších medailérů a rytců.

VI. Mince (17, 1628 - 1996)
I v nepočetné kategorii mincí, která obsahuje třetí nejstarší a současně dosud i dva nejmladší exempláře sbírky, se dají nalézt zajímavé artefakty. Je jím třeba pamětní čtvrtolar k založení kláštera Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře (1628), korunovační mince Marie Terezie, Leopolda II. a jeho manželky Marie Ludoviky, Františka II., Ferdinanda V. a jeho manželky Marie Anny, pamětní mince k instalaci Marie Anny Rakouské abatyší Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze či napodobenina židovského šeklu rozdávaná poutníkům, kteří v minulém století navštívili Boží hrob na Petříně. Exoticky na Středoevropana působí tři zlaté pamětní mince vydané Uzbekistánem k 600. výročí narození a 550. výročí úmrtí samarkandského emíra a proslulého astronoma Ulug´beka, k 4. výročí vyhlášení nezávislosti s motivem mauzolea Góri emír v Samarkandu a k 660. výročí narození vládce Tamerlána.

VII. Žetony (3, 1579 - 1900)
Mezi třemi žetony se nalézají dva nejstarší artefakty sbírky, totiž žeton pražského erbovního měšťana Jana Veverýna Píseckého z Kranichfeldu z roku 1579 a Novoměstská známka z roku 1585, obojí se znaky držitelů.

VIII. Odznaky (71, 1876 - 1993)
Z více jak sedmi desítek nejrůznějších odznaků vyniká soubor odznaků vyhotovených pro účastníky instalací pražského starosty (primátora), odznaky k všesokolským sletům v Praze a regionálním v různých místech Čech a konečně tři odznaky zednářské (dva z lóží Lafayette v Olomouci a Cestou světla v Brně).

IX. Ostatní (25, 1900 - 1995)
Z této kategorie stojí za zmínku dva exempláře prstenu rozdávaného českým raněným vojínům v roce 1914, lipový věnec darovaný čsl. záložními důstojníky a dubový věnec darovaný polskými důstojníky hrobu neznámého vojína na Staroměstské radnici, pro své kuriozní osudy stuha určená pro standardu 1. pražského automobilového praporu v Praze a kazety se symbolickými klíči od měst Prahy a amerického Phoenixu.

CD verze publikace je tedy tvořena Úvodem (který máte právě spuštěn), katalogovou částí (tlačítko Formulář), obrazovou částí (tlačítko Obrázky) a dvěma již zmíněnými samostatnými přílohami obrazové části (viz dále). Rejstříky jsou oproti knižní verzi vynechány a vyhledávacími nástroji v rámci formulářů katalogové i obrazové části (jejich užívání i další pokyny pro práci s CD viz poslední tlačítko Nápověda) V obrazové části jsou zachyceny takřka všechny kusy sbírky medailí s výjimkou předmětů nepatrné historické ceny, nebo tam, kde je vyobrazení irelevantní (např. slitky kovu pozůstalé z řádů a vyznamenání shořelých na Staroměstské radnici). Objekty pokud to dovolily jejich rozměry a rozměry publikace jsou v ní zachyceny v měřítku 1 : 1, nebo zmenšovány. Výjimkou jsou tři kusy v kategorii žetonů, které vzhledem k špatné čitelnosti předloh byly zvětšeny o 100 %. Za příslušná vyobrazení některých řádů a vyznamenání byly vloženy reprodukce ukázek udílecích diplomů (pokud nebyly dostupné přímo diplomy vážící se ke konkrétnímu jedinečnému sbírkovému předmětu a při tom se v archivní sbírce listin nacházel diplom pro jinou osobu, který se s ním shodoval typem a hodností řádu) či přímo diplomy udělující (identikovatelné dle čísla vyraženého na reversu řádové dekorace) konkrétní sbírkový předmět jeho držiteli. Jako zvláštní příloha obrazové části byly zařazeny faksimilní reprodukce statut Řádu železné koruny, resp. kompletní text jejich německého znění (identické italské bylo vynecháno) a Řádu Františka Josefa se všemi v nich obsaženými doprovodnými rytinami a barevnými vyobrazením i udílecí diplomy řádů a vyznamenání ze sbírek pergamenových a papírových listin, které ovšem nemají pendent v konkrétním dochovaném sbírkovém předmětě (tlačítka Statuta a Diplomy).

V Clam - Gallasově paláci v Praze, 30. listopadu 1998 Jakub Hrdlička