Část 4. – Vltavské údolí a pravý břeh Vltavy mezi Vyšehradem, Braníkem a Hodkovičkami

 

Z vyvýšené dřevěné vyhlídky v parku Dobeška těsně nad Branickou skálou se naskytne nádherný výhled na Vltavské údolí v okruhu od Barrandovského mostu (1988) vlevo až po nový Dvorecký most zprovozněný od dubna roku 2026. Přímo naproti dominují uprostřed Dívčí hrady, vlevo v dáli sídliště Barrandov a zcela vpravo za Petřínem Pražský hrad.

 

Pravý břeh Vltavy skýtá v těchto místech několik vyvýšených stanovišť, které nabízejí zajímavé pohledy na Vltavské údolí. V roce 1923 zde pořídili fotografové Antonín Alexander a Tomáš Vojta překrásná panoramata Podolí, Braníku a Hodkoviček na pravém vltavském břehu – obcí, které se staly součástí Velké Prahy roku 1922. Spolu s nimi se na fotografiích objeví i levý břeh Vltavy se Smíchovem, Zlíchovem a Malou Chuchlí.

Dvě z tehdejších výrazných stavebních dominant pravého vltavského břehu již zmizely. Byla to především Podolská cementárna s několika komíny pod skálou. Její provoz byl ukončen roku 1941 a na jejím místě dnes stojí plavecký stadion v Podolí. Pod Vyšehradskou skálou v Podolí je naopak již tehdy vidět sanatorium, které bylo otevřené už roku 1914. Další areál, který upoutal svými výraznými komíny pod Branickou skálou, patřil Branické vápence, odstraněné roku 1929. Přívoz spojující Braník s Hlubočepy nahradil roku 1988 Barrandovský most. Nad druhým přívozem mezi Zlíchovem a Podolím se v dubnu roku 2026 dokončil Dvorecký most.

 

Široké panorama vltavského údolí se fotografovi Tomáši Vojtovi 31.8.1923 otevřelo při pohledu z horní části lomu nad tehdejší cementárnou v Podolí – dnes je to místo oblíbené vyhlídky poblíž ulice Nad Cementárnou. Na prvním snímku vlevo je vidět v dáli Branický lom a pod ním komín Branické vápenky. Na obou vltavských březích jsou přístaviště parníků a naproti na levém břehu při ústí Dalejského potoka stojí hlubočepské a zlíchovské domy, mezi nimiž vynikají komíny Mramorářského závodu. Druhému snímku v popředí vévodí říční lázně: Žluté (První podolské) a Modré (Železniční) proti zlíchovskému kostelíku sv. Filipa a Jakuba na protějším břehu. Další fotografie se už přibližuje k Podolské cementárně. Za řekou v pozadí vyčnívá vysoký komín zlíchovského lihovaru. Čtvrtému snímku dominuje areál cementárny v Podolí. Uprostřed řeky se táhne úzký Schwarzenberský ostrov (dnes Veslařský). Panorama končí pátým obrázkem s vápencovými skalami nad cementárnou.

 

Dalším velmi vhodným stanovištěm bylo (a je dosud) místo na skále nad Branickým lomem. Z jeho severního konce zachytil Antonín Alexander na čtyřdílném panoramatu vltavské údolí od kostela sv. Jana Nepomuckého nad Malou Chuchlí (zcela vlevo) přes Hlubočepy a Zlíchov k Hradčanům. První snímek je v popředí vlevo ohraničen strmou Branickou skálou. Areál zdejší vápenky s komínem vidíme i na druhém obrázku. Třetí a čtvrtý snímek zabírá hlavně protější vltavský břeh: zlíchovské domy, továrny, vyvýšený kostelík sv. Filipa a Jakuba a komín lihovaru. Nad nimi upoutá tehdejší mohutný nezastavěný prostor, který se táhne vzhůru až k vrchu Děvínu. Zdejší výstavba se začala postupně rozvíjet až několik let po připojení obce ke Praze.

 

„Z nejvyššího srázu Branického lomu východně nad vápenkou“ zachytil Antonín Alexander 6.7.1923 ještě širší a velkolepější panorama vltavského údolí – od Hodkoviček (v dáli vlevo) až po Vyšehrad. Na prvním snímku uprostřed je vidět vltavský přívoz spojující Braník a Hlubočepy v místech dnešního Barrandovského mostu, který zde fungoval až do roku 1979. Naproti Branické ledárně (zcela vlevo za topoly) se na protějším břehu v dáli tyčí kopce nad Malou Chuchlí s kostelíkem sv. Jana Nepomuckého. Na druhém i třetím snímku má své místo v popředí pod skálou Branická vápenka (komín). Na protějším levém břehu na druhé fotografii je vidět ves Hlubočepy s oběma železničními viadukty v Prokopském údolí. Třetí a čtvrtá fotografie zachytila už zlíchovský Mramorářský závod, kostel sv. Filipa a Jakuba pod vrchem Děvínem a komín lihovaru. Na čtvrtém a pátém snímku jsou na pravém břehu nádherně vidět obě podolské plovárny (Modré a Žluté lázně), Podolská cementárna a v dáli pod Vyšehradem Podolské sanatorium.

 

Detailní snímky Branické vápenky pořídil Antonín Alexander téhož dne z jižního okraje vrcholu lomu ve dvou snímcích směrem k severozápadu.

 

Velkou část tehdejší obce Braník zachytil Antonín Alexander 21.6.1923 z jižního okraje vrcholu nad Branickým lomem. Zleva od domu čp. 86 (na prvním snímku uprostřed) až po přístaviště parníků na čtvrtém snímku. Domky obklopené zelinářskými zahradami a políčky se prostírají až k areálu Branického pivovaru (na druhém snímku) a k ledárně (na třetím snímku), nad níž v dáli řady topolů lemují cestu směřující ke vsi Hodkovičky. Kostel sv. Prokopa zůstal při tomto úhlu pohledu skrytý. V popředí třetího obrázku se podélně táhne vyvýšená Přívozní ulice (dnes Nad Přívozem), která při břehu navazuje na Pobřežní cestu (dnes Modřanská), vedoucí podél Vltavy k severu. Dnes je tato křižovatka skrytá pod Barrandovským mostem. Na posledním snímku vidíme přístaviště parníků.

 

Z nejvyšší terasy stráně nad nádražím Braník – Hodkovičky fotograf pořídil 29.7.1923 rozsáhlé pětidílné téměř kruhové panorama sahající vlevo od Malé Chuchle na levém břehu až po pivovar v Braníku. Většinu pravého vltavského břehu a blízkého okolí zaujímají pole, zahrady, louky a sady mezi Hodkovičkami a Braníkem. Železniční trať s nádražím vidíme na druhém, třetím a čtvrtém snímku. Na druhé fotografii vyniká čerpací stanice Vršovické vodárny v Braníku (vpravo s komínem). Na čtvrtém snímku vlevo stojí areál ledárny, vpravo vidíme detailně Branický pivovar a v pozadí nad ním kostel sv. Prokopa v Braníku.

 

29.5.1923 se fotograf Alexander postavil na vrch jihozápadně nad Branickým hřbitovem a pořídil čtyřdílné panorama údolí Kunratického potoka. Fotografie sahají od ledáren přes ves Braník až k vilám u Branického hřbitova. Na snímcích jsou opět vidět především zdejší typické zelinářské zahrady se skleníky, které se táhly už od Hodkoviček. Na první fotografii zcela vlevo jsou ledárny, na druhé stojí v pozadí kostel sv. Prokopa a na třetím snímku v dáli vlevo vyčnívá zámeček Na Křížku.

 

31.5.1923 vyfotografoval Antonín Alexander čtyřdílné panorama ze skály nad lomem mezi Hodkovičkami a Branickým nádražím. Vidíme zde opět domky, zahrady, pole a louky na pravém vltavském břehu u Hodkoviček a na protějším břehu pod kopci ves Malá Chuchle. Velmi typické je pro tento břeh stromořadí vysokých topolů, zakreslené i do dobových plánů. Na třetím a čtvrtém snímku se táhne železniční trať směřující od Čerčan, Zbraslavi a Modřan k nádraží Braník (původně Braník-Hodkovičky). Hodkovičky – stejně jako Braník – byly připojeny k Praze roku 1922.