Obec křesťanů je dosud působící náboženská společnost nazývaná také Hnutí za náboženskou obnovu. Vznikla roku 1922 a jejím cílem je zakládat v jednotlivých zemích obce za účelem pěstování a prohlubování náboženského a mravního života na základě křesťanských evangelií. Její členové přitom nejsou nuceni vystoupit ze svých stávajících církví ani uznávat dogmata.
V Praze působila Obec křesťanů od května roku 1926, kdy zažádala o povolení činnosti jako spolek. Byla ovšem upozorněna, že jako náboženská společnost spolkovému zákonu nepodléhá. Po třech letech existence však vyvstala potřeba založit spolek, který by tuto náboženskou obec reprezentoval a podporoval. Vznikl Spolek přátel Obce křesťanů Praze, jehož činnost byla povolena roku 1929. Spolek pořádal přednášky, akademie, vydával tiskoviny a převážně filozoficko-náboženské spisy. Kromě toho zřizoval čítárny a knihovny. Příjmy spolku pocházely z darů a výnosů spolkových akcí.
Dne 8. května 1942 byl spolek zakázán okupačními úřady a přišel o veškerý majetek. Činnost opět zahájil záhy po válce. Obnoveny byly především pravidelné bohoslužby, kázání a večery evangelií, příležitostně se konaly také obřady. V roce 1949 měl 150 členů.
Jakožto nepolitický spolek nezřídil po únoru 1948 akční výbory, a měl být proto roku 1951 zrušen. Problematické bylo také postavení Obce křesťanů jako církve, po roce 1945 nebyla již nadále vedena jako náboženská společnost dle konfesijních norem. Podle tajného výnosu Ministerstva vnitra z 26. dubna 1951 zn. 4 taj. 1951-II/2 byl pak spolek zařazen mezi náboženské spolky s charakterem sekty, které nemají v lidově demokratickém státu opodstatnění. Na základě tohoto rozhodnutí byla spolku následně zastavena činnost.
Ve fondu jsou uloženy materiály, zabavené v rámci likvidace spolku. Jedná se o spisy z let 1945–1951, týkající se spolkové organizace, především tištěné pozvánky na schůze z let 1945–1949, a list Oznamovatel Obce křesťanů z let 1945–1950, vydávaný spolkem. Fond doplňuje seznam členů předsednictva spolku z roku 1945 a účetní materiály.
Fond obsahuje jedinou knihu z let 1902–1903, kterou Archiv hl. m. Prahy získal darem. Klub pěti byl neformálním sdružením pro vzájemné vzdělávání pěti přátel, mladých mužů z Královských Vinohrad, Ladislava Grunda, Františka Kozy, Jaroslava Jirouska, Otakara Halaše a Karla Částky, kteří se seznámili roku 1895 jako studenti C. k. vyššího gymnázia na Královských Vinohradech.
Fond ilustruje drobné sdružení vzdělaných mladých mužů narozených roku 1883, ovlivněných anarchistickým hnutím a socialistickými myšlenkami. Knihu tvoří zápisy ručně psaného věstníku Reformní extense, který vycházel zpravidla jednou měsíčně. Obsahuje zápisy z klubových jednání, jejichž formální podoba kontrastuje s přátelským charakterem setkání, programy a přepisy přednášek nejen klubu, ale také institucí, které členy zaujaly, a v neposlední řadě též nové knižní tituly z různých oborů doporučené Ladislavem Grundem. Každý z členů měl přispívat přednáškami z oboru, který studoval.
Učitelský ústav v Mukačevě byl založen již roku 1914 jako maďarský ústav. Od října roku 1919 byl ústav ruský a nesl název Státní koedukační ústav učitelský v Mukačevě (Державна учительська семинарія вь Мукачево). Po připojení Podkarpatské Rusi k Československu však bylo třeba více učitelů včetně česky hovořících. Roku 1929 proto vznikla při ústavu Československá pobočka učitelského ústavu v Mukačevě. Založení pobočky prosadil zkušený pedagog ústavu Jan Štrobach, který zdůrazňoval potřebu vychovávat na českých školách učitele, kteří by byli připraveni na pobyt na Podkarpatské Rusi, jejíž reálie se v mnohém lišily od českých a slovenských. V roce 1937 došlo k vytvoření samostatného Státního československého koedukačního učitelského ústavu v Mukačevě. Školu vedl jako zatímní správce Jan Štrobach. Po Mnichovské dohodě, resp. První vídeňské arbitráži, se Československý učitelský ústav z nyní maďarského Mukačeva přestěhoval do Svaljavy, která se nachází 30 km severovýchodně od Mukačeva, a následně pak do ještě vzdálenějšího Volovce, kde škola sídlila v budově obecné školy. Činnost ústavu byla ukončena okupací zbytku Podkarpatské Rusi Maďarskem. Studenti byli narychlo evakuováni 15. března 1939 do Polska a následně do českých zemí, kde většina z nich dokončila studium na českých učitelských ústavech. Fond tvoří knihy, které byly patrně evakuovány spolu s žáky a kantory do Čech roku 1939. Jedná se o hlavní katalogy z let 1933/34, 1935/36 a 1936/37 a maturitní protokoly z let 1930–1938.
Fond Německého tělocvičného spolku, který existoval v letech 1861-1393, obsahuje pouze torzo materiálů reprezentativního charakteru. Jedná se o pamětní podpisovou knihu z let 1882–1937 a spis věnovaný předsedovi spolku JUDr. Augustu Rihlovi z roku 1884 se zdravicí od jednotlivých členů spolku.
Portál Pražana
