Archiv hlavního města Prahy

Archiv hlavního města Prahy
Archivní 6, 149 00 Praha 4

Tel. ústředna: 23600 1111
Tel. podatelna: 23600 4017
Tel. studovna: 23600 4012
Fax: 23600 7100

Hlavní město Praha

Jan Kříženecký a sbírka fotografií Archivu hl. města Prahy

Letos je tomu právě 150 let, kdy se narodil Jan Kříženecký (20. 3. 1868 - 9. 2. 1921), který si svým dílem právem vysloužil přívlastek „český průkopník kinematografie". Na rozdíl od tvorby filmové jsou jeho fotografie známé mnohem méně, nebo na nich není uvedeno autorství. Ve sbírce Archivu hlavního města Prahy (dále jen AMP) je uloženo téměř 4000 kusů negativů a minimálně stejný počet pozitivů tohoto pražského fotografa z období 1905 - 1915, kdy fotografoval pro pražský magistrát.

Zpočátku se kariéra Jana Kříženeckého ubírala podobnou cestou, jakou šel jeho o sedm let starší bratr Rudolf, uznávaný pražský architekt, stavitel a pedagog, v jehož firmě pracoval šest let po studiu architektury a stavitelství na české technice. Pravděpodobně také díky jeho konexím nastoupil později do městského stavebního úřadu, i když se vedle tohoto „seriózního" zaměstnání věnoval současně svému koníčku - natáčení filmů.

Se jménem Rudolfa Kříženeckého se setkáváme v různých spolcích a komisích, které vznikly po vyhlášení asanačních zákonů (1893). Hrozící nebezpečí chaotického bourání v centru města vyvolalo v kruzích historiků, architektů a umělců oprávněné obavy a iniciovalo zřízení „Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy" (dále jen Soupisná komise), jejímž vysoce angažovaným členem byl také Rudolf Kříženecký. Tato komise byla pražskou městskou radou přímo pověřena organizováním dokumentačních prací a pořizováním písemného a obrazového materiálu. Veškeré náklady nesla městská rada a výsledkem mělo být vydávání soupisu archeologických a stavebních památek Prahy. Stěžejní institucí v asanačním procesu se stal městský stavební úřad, který se Soupisnou komisí velmi úzce spolupracoval. Byl jí povinen písemně oznámit záměr o chystaném bourání každého objektu městského i soukromého. Komise navíc iniciovala usnesení městské rady z 8. 11. 1901, které stavebnímu úřadu uložilo povinnost předem se dohodnout s jejími členy - přímo s Rudolfem Kříženeckým nebo s Janem Herainem (pražský konzervátor, později stavební archivář), jak a z kterého stanoviště objekt fotografovat „aby snad právě některé důležité věci nebyly na fotografii zastíněny neb zapomenuty". Chystané bourání stovek budov se tak stalo velkou příležitostí pro pražské fotografy. Jedním z členů redakční rady plánovaného soupisu byl i významný fotograf Jindřich Eckert, jehož ateliér se také na dokumentaci památek značně podílel. Výjimečnou pozici však měl mít úřední magistrátní fotograf.

Jan Kříženecký začal svou úřední kariéru v roce 1897 (22. 11.), kdy nastoupil jako pomocný technik ve výstavní kanceláři při stavebním úřadě král. hl. m. Prahy, která byla zřízena pro Výstavu architektury a inženýrství 1898. Ve stavebním úřadě pracoval i nadále a roku 1902 byl jmenován stavebním oficiálem. Měl za úkol vykonávat potřebné odborné práce pro městský stavební úřad, pro stavební archiv a pro další obecní účely. Stále více se zabýval fotografováním a nakonec se stal neoficiálně prvním úředním fotografem pražského magistrátu. Měl k dispozici vlastní fotografický ateliér ve Staroměstské radnici. Z posudku z roku 1910, kdy postoupil na pozici vrchního stavebního revidenta v I. odboru stavebního úřadu, se dozvídáme o jeho pracovní náplni. Kromě projektování a stavebního dozoru také fotografoval obecní a jiné objekty pro účely obce pražské „v kterémžto směru činnost jeho je zvlášť vynikající". Také zpráva z roku 1913 potvrzuje, že ve fotografickém ateliéru obstarával veškeré fotografické práce. Pražský magistrát pochopitelně fotografováním pověřoval především svého vlastního zaměstnance, ale práce bylo víc než dost a tak zakázky stejného rázu plnil současně např. i fotografický ateliér Jindřicha Eckerta - a to i po smrti svého zakladatele roku 1905. Jistě není náhodou, že právě tímto rokem začala souvislá řada Kříženeckého fotografií.

V roce 1912 se však vyhrotily jeho problémy v osobním životě, začaly na něj doléhat dluhy a těžkosti v zaměstnání. Práce v ateliéru se hromadila a svého zaměstnavatele žádal o přidělení pomocné síly. V prosinci roku 1913 utrpěl vážný úraz, na ulici upadl do bezvědomí a od té doby se u něho projevovaly časté závratě a zhoršil se mu zrak. Podle lékařských vysvědčení byl jeho stav vážný a potřeboval klid a odpočinek. Jeho lékař doporučoval zejména ukončení fotografických prací „v nehygienicky opatřené laboratoři". V době jeho dlouhé zdravotní dovolené od 16. července do 16. září 1913 fotografické práce prováděl fotograf Antonín Pech. V Kříženeckého osobních spisech se od té doby neustále objevují žádosti o mimořádné dovolené a o pomoc ve finanční tísni. Jeho fotografie rokem 1915 končí, i když zaměstnán v městském stavebním úřadě zůstal a vykonával stavební dozor apod. práce. Nakonec onemocněl 22. března 1919 parézou levé horní a dolní končetiny, prakticky nemohl chodit. V únoru roku 1921 zemřel ve věku 53 let.

Ve sbírce fotografií AMP zaujímají snímky Jana Kříženeckého z let 1905 - 1915 jedno z předních míst. Do AMP, který od svého vzniku roku 1851 až do konce 2. světové války sídlil přímo na Staroměstské radnici, se postupně od roku 1924 přesouval obrazový materiál Soupisné komise a jejího nástupce Památkového sboru, městského stavebního archivu, městského stavebního úřadu, stavebního referátu a dalších magistrátních odborů. Vzájemné propojení mezi těmito úřady bylo velmi úzké, materiály se často vypůjčovaly, přesouvaly a ztrácely a zdálo se, že uložení na jednom místě - v městském archivu - bude zárukou jejich zachování. Požár radnice na samém konci války bohužel znamenal pro mnohé z nich zánik. Kříženeckého negativy se však až na několik málo výjimek naštěstí zachovaly a po válce byly přestěhovány společně s ostatními do Clam-Gallasova paláce, kde zůstaly až do roku 2012. Od té doby jsou už uloženy v moderních depozitářích AMP na Chodově.

Většina jeho skleněných negativů (18 x 24 cm) je stále v původních krabicích a obálkách se stručným popisem snímků včetně technických údajů o fotoaparátu, počasí atd. Zpočátku Kříženecký opatřoval pořadovými čísly přímo skleněné desky, později už jen obálky. Pozitivy, které Jan Kříženecký v ateliéru zhotovoval a odevzdával zároveň s negativy, nesou často rukopisné poznámky o datu bourání objektu, které se mnohdy lišilo jen o několik dní od pořízení snímku. Přímo na pozitivech nebo na obrubách je viditelný jeho podpis - slepotiskový nebo perem. Mnohé pozitivy bývají opatřeny nalepenými štítky s popiskami Soupisné komise.

Jan Kříženecký zanechal fotografie z období pražské asanace, na nichž na pokyn Soupisné komise zachytil budovy a demoliční práce zejména v Josefově, v přilehlých částech Starého Města a v novoměstské Vojtěšské čtvrti. Při bourání docházelo také k mnohým archeologickým objevům, které bylo nutné zdokumentovat stejně jako současně probíhající rekonstrukce různých exteriérů a interiérů, mj. také staroměstského orloje. Počátek řady jeho negativů tvoří 70 ks snímků dokumentace kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí z října roku 1905. Opět - zdá se - právě na pokyn bratra Rudolfa, který měl krátce před tím za úkol vyřešit západní průčelí tohoto kostela, odhaleného po odbourání přilehlé prelatury kláštera.

Jan Kříženecký však nefotografoval pouze asanaci. Na zakázku magistrátu zvěčnil i další objekty, především novostavby. Přelom 19. a 20. století a období před 1. světovou válkou znamenaly pro Prahu mohutnou stavební aktivitu. Na místě zbořených domů rostly celé nové bloky obecních i soukromých budov, stavěly se mosty, nábřeží, modernizace se dočkala městská doprava, osvětlení, kanalizace, apod. Město budovalo školy, zdravotní a sociální ústavy, tržnice, jatky a další budovy. Na fotografiích Jana Kříženeckého nalezneme i pouliční kiosky s občerstvením a městské veřejné záchodky. Jedinečnou dokumentaci pořídil na počátku 1. světové války, kdy fotografoval např. městské zásobárny a skupinky členů odvodních komisí. Mezi fotografiemi nalezneme také témata, která Kříženecký současně zpracoval i ve své filmové tvorbě - jako např. Sokolové nebo stavba pomníku Františka Palackého.

I v těchto poměrně statických námětech lze ale nalézt osobitý pohled umělce. Kdykoli bylo možné, Kříženecký s oblibou oživoval snímky osobami - ať už dělníky při práci, prodavači, náhodnými chodci, dětmi ve školních lavicích nebo v tělocvičnách. Negativy a pozitivy Jana Kříženeckého jsou postupně zpracovávány a v digitální podobě přibývají na webu Archivu hl. města Prahy. Pro svou kvalitu a tématickou pestrost je s oblibou využívají autoři publikací a výstav.

Citace pocházejí z fondů AMP. Více viz v článku M. Přikrylové, Sbírka fotografií Archivu hl. města Prahy - o jejím původu a fotografech, PSH XL, Praha 2012.