Fondy farních archivů 1595–1955
Oddělení historických sbírek a depozit
O původci
Farnost (z lat. parrochia) je místní církevní obec, která patří většinou do určité diecéze či biskupství, v katolické církvi i v jiných, nekatolických církvích. V některých protestantských církvích se podobná obec věřících nazývá sbor. Farnost zpravidla zahrnuje území města nebo jeho části, vesnice nebo několika vesnic a jejími členy jsou všichni věřící, kteří mají na příslušném území trvalé či přechodné bydliště. Statutárním orgánem farnosti je farář, případně administrátor, který je pověřen duchovní službou pro danou oblast a je chápán jako stabilní a řádný správce farnosti. Farář i administrátor mají odpovědnost jak za samotnou náboženskou duchovní správu (in spiritualibus), tak za ekonomickou správu (in materialibus). Farnost má vždy svůj farní kostel, kde se konají bohoslužby farního společenství, kromě farního kostela mohou být ve farnosti zároveň i další (tzv. filiální) kostely a kaple.
Více viz Vývoj pražské samosprávy (část I.B, kapitola 7).
Popis fondů
Fondy farních archivů svěřené do péče Archivu hl. města Prahy obsahují úřední knihy (kromě matrik, které jsou uloženy v samostatné sbírce) a spisový materiál jednotlivých pražských římskokatolických farností. Celkem se jedná o 54 fondů různého rozsahu. Součástí církevních depozit jsou však i písemnosti farností nekatolických (např. Pravoslavné církve, sborů Bratrské jednoty baptistů, Církve bratrské a Evangelické církve metodistické), a dále písemnosti tří (tj. I., II. a III.) pražských římskokatolických vikariátů (1910–1955). Většina fondů byla z jednotlivých far převzata do úschovy Archivem hl. města Prahy v letech 1959–1960. Jazykem zápisů jsou němčina, latina a čeština. Nejrozsáhlejší a chronologicky souvislejší část materiálů pochází až z 19. století a z 1. poloviny 20. století. Nejstarší součásti fondů tvoří především liturgické tisky využívané při bohoslužbách (misály, pontifikály a breviáře).
Typy písemností zastoupených ve fondech
V těchto fondech se nejčastěji vyskytuje běžná úřední agenda související s činností farních úřadů v otázkách vlastní duchovní správy (např. knihy ohlášek bohoslužeb – ordo divinorum, knihy funkční – seznamy vykonaných sakrálních úkonů), v záležitostech matričních a evidence obyvatelstva (knihy biřmovaných, knihy změn náboženství, knihy prohlášek snoubenců a snubních protokolů, knihy nalezenců, dále spisy sloužící jako podklady pro zápisy do matrik – např. ohledací listy, povolení sňatků a manželských rozvodů, oznámení o změně náboženství aj.) a v hospodářských a účetních záležitostech (např. knihy persoluční – seznamy odsloužených nadačních mší, knihy nadační, knihy kostelních účtů, knihy kostelních inventářů apod.). Součástí církevních fondů bývají i materiály normativní povahy (zejména knihy opisů a výtahů arcibiskupských patentů a dekretů a konzistoriální kurendy), a také spisový materiál ke stavebním úpravám a opravám církevních objektů (farní i filiální kostely, farní budovy, méně často zádušní domy), nebo spisy týkající se duchovního i světského farního personálu. Velmi cenným a často využívaným pramenem pro studium místních duchovních správ jsou bezesporu pamětní knihy. Farní kroniky zároveň obsahují zápisy k dobovým církevním, ale i světským celospolečenským událostem, a mohou tak být například vhodným materiálem k poznání jejich reflexe z církevních pozic.
Podrobný popis archiválií - viz Písemnosti farních úřadů.
Přesahy do jiných fondů a sbírek
Součástí farních archivů bývaly původně také církevní matriky, které nyní tvoří spolu s civilními matrikami samostatnou sbírku (viz Sbírka matrik).
Přístupnost
Zpracované soubory (zatím se týká především farností vnitřní Prahy) jsou přístupné bez omezení. Elektronické inventární soupisy jsou dostupné v Archivním katalogu a částečně též ve formátu PDF - viz Archivní pomůcky. U fondů nezpracovaných je studium žadatelům umožněno pouze ve výjimečných případech po dohodě se správcem fondu, avšak touto cestou lze k prezenčnímu studiu zapůjčit pouze knihový materiál.
