Archiv hlavního města Prahy

Archiv hlavního města Prahy
Archivní 6, 149 00 Praha 4

Tel. ústředna: 23600 1111
Tel. podatelna: 23600 4017
Tel. studovna: 23600 4012
Fax: 23600 7100

Hlavní město Praha

Chodovec
tel.: 236 004 017 e-mail: ahmp@praha.eu

celkový pohledPoprvé se možnost výstavby nové účelové budovy Archivu hlavního města Prahy objevila již na počátku 20. let. Se skutečnou aktuálností vyvstaly úvahy o nové archivní budově poté, co bylo dosavadní sídlo archivu - Staroměstská radnice zničena ustupujícími jednotkami SS 8. května 1945. Zajímavý záměr z roku 1946 postavit nový archiv v Pařížské ulici na nároží proti Právnické fakultě a hotelu Intercontinental byl v tehdejších těžkých poválečných poměrech fakticky nerealizovatelný a archiv proto dostal v květnu 1948 jako definitivní náhradu za své dřívější prostory Clam-Gallasův palác. Stupňující se prostorová tíseň a havarijní stav paláce myšlenku výstavby oživily opět v 1. polovině 60. let. Následovala řada projektových a ověřovacích studií a mnoho let koncepčních úvah a jednání, jejichž výsledek byl ovšem vždy totožný - zamítnutí realizace pro nedostatek investičních prostředků a s tím spojené zpochybnění celého záměru.

 Rozhodujícím zlomem se tak stalo až usnesení rady pražského zastupitelstva z 16. dubna 1992 o zahájení přípravy investiční akce nové účelové budovy pro Archiv hlavního města Prahy a s definitivní platností usnesení z března 1994, které rozhodlo o její samotné realizaci. Vybrána byla parcela v Praze 4 - Chodově v těsném sousedstvi Státního ústředního archivu a Státního oblastního archivu v Praze, čímž vznikl v této oblasti ojedinělý archivní areál, který nabízí archiváliím i zájemcům o jejich studium komplexní servis.

pohled do depozitářeJádrem budovy, jejíž zastavěná plocha činí 3505 m2 při celkovém obestavěném prostoru 68 117 m3, je výškový bezokenní depotní blok o třinácti nadzemních a jednom podzemním podlaží, v jehož sálech (na každém patře jsou čtyři) jsou uloženy archiválie. Vejde se jich tam při maximálním využití úložného prostoru na 48 000 běžných metrů. Na jižní stěně navazuje na depotní blok stejně vysoký obslužný objekt, v němž se nacházejí výtahy, strojovny vzduchotechniky a stabilního hasicího zařízení a pořádací místnosti pro odborné zpracovávání archiválií. K obslužnému objektu lze přistavět v budoucnosti ještě jeden depotní blok, čímž by se kapacita úložných prostor zdvojnásobila. Obě výškové budovy jsou významnými pohledovými dominantami jihovýchodní části Prahy a z jejich střech se otevírá neotřelý pohled na město i část jeho bezprostředního okolí. Sousední třípodlažní správní budova svými třemi křídly vytváří spolu s obslužným objektem uzavřené atrium se zelení, lavičkami a vodotryskem, které svojí intimitou navozuje zdání idylického koutu uprostřed stavebního masivu. Po vstupu hlavním vchodem se návštěvník ocitne ve vestibulu. Odtud mohou jeho kroky vést do studovny o dvaceti badatelských místech, kde si může objednat k prezenčnímu studiu archiválie. Pokud se vydá vpravo, může se spolu s dalšími devětapadesáti zájemci zúčastnit přednášky nebo vědeckého zasedání v konferenčním sále, popřípadě si prohlédnout stálou expozici o dějinách a současnosti archivu, která je instalována ve vitrinách na jedné ze stěn sálu.

 Zatímco po zmíněné části přízemí se může návštěvník pohybovat volně, v prvním patře jsou pravidla přísnější. Jsou zde totiž umístěny restaurátorské dílny, fotoateliér a pracoviště, kde nejvýznamnější dokumenty získávají svojí duplicitní digitalizovanou podobu. Nacházejí se tu také pracovny archivářů, stejně jako ve druhém patře, kde sídlí vedle většiny z 50 pracovníků archivu také jeho ředitelství. Ke správní budově přiléhá přízemní energocentrum s rozvodnami elektřiny a tepla, náhradním zdrojem pro případ výpadku elektrického proudu a dalšími technickými zařízeními. Na opačné straně archivního kostudovnamplexu se rozkládá nejmenší objekt - příjmový. Jak napovídá jeho název, slouží k přejímání archiválií. Protože ty jsou vinou nevyhovujících podmínek, v nichž byly dosud uloženy, většinou ve velmi špatném fyzickém stavu, musí se nejprve zbavit prachu a mechanických nečistot. Poté putují do speciální dezinfekční komory, kde se zahubí plísně, které je v předchozích letech napadly, a čisté se pak odvážejí do depozitářů. Silně poškozené archiválie se postupně restaurují v konzervačních dílnách, ostatní čekají na své zpracování v depozitářích. Zpracované archivní fondy opatřené podrobným inventářem se půjčují zájemcům do studovny nebo slouží pracovníkům archivu jako podklad pro odborné rešerše či vědecké publikace. Depozitáře jsou pro uložení archiválií vybaveny na odpovídající úrovni. Protože největším nepřítelem papíru je nepříznivé klima, zejména vlhko, vzduchotechnika v nich udržuje stálou teplotu a relativní vlhkost. Pro případ, že by mezi archiváliemi vypukl přes přísný bezpečnostní režim požár, je v pohotovosti automatické stabilní hasicí zařízení. To na základě signálu čidla elektrické požární signalizace napustí celý depotní sál inertním plynem, který je lidskému zdraví neškodný, oheň však spolehlivě v několika okamžicích uhasí. Architektonické a výtvarné řešení budovy vychází z hlavních rysů jeho funkce. Vyjadřuje symbolicky trvalost, čistotu a odolnost vůči módním trendům - stejně jako historická fakta obsažená v archivních dokumentech. Střízlivé tvary architektury umocňuje fasáda tvořená kombinací leštěné a matné španělské žuly Rosa Vilar s růžovým nádechem a její šedivější sestry z moravského Mrákotína. Na výškových částech budovy symbolizuje dotyk s oblohou a zároveň i sounáležitost se sousedním areálem státních archivů modrý zvlněný pruh ze skla. Oživení vnášejí do jinak velmi střízlivého ducha kamenné fasády okna a prosklené stěny s jasně červeným rámováním. Zásluhou představitelů hlavního města Prahy, kteří v duchu nejlepších tradic města rozhodli o financování takto náročného kulturního projektu, i díky dobře odvedené práci projekčních a dodavatelských organizací získal Archiv hlavního města Prahy a jím opatrované historické dědictví naší metropole důstojné sídlo.