Vývoj pražské samosprávy

C. PRAŽSKÝ OBCHOD (Jaroslava Mendelová)

1. Dálkový obchod

V hospodářském životě města a jeho obyvatel měl největší význam obchod. V nejstarším období šlo o dovoz a provážení zboží Prahou. Přinášel zisk sice hlavně patriciátu, ale i kramářům nebo kroječům suken, kteří dovážené zboží prodávali v malém. Ze severu se dovážela sůl, slanečci a jiné ryby, ze západu hlavně sukno, plátno a víno z Porýní. Z Itálie se přiváželo víno a zboží z Asie a Afriky, z východu to byla hlavně uherská měď, z Polska olovo, měď, sukno a sůl. Přes Polsko se k nám pravděpodobně z Ruska dostávalo také orientální koření, podobně i kožešiny. Z Čech se vyváželo dřevo a dřevěné výrobky, dobytek, maso, kůže, vosk, brusový kámen, cín, nože, pivo, české víno, sukno a české hrnce. Zisk z tohoto obchodu se týkal na základě práva hostí, potvrzeného roku 13 51, hlavně staroměstských kupců, kteří si své výsady dokázali uhájit na úkor řady českých měst i Nového Města pražského.

Pražské kupce Karel IV. podporoval výhodami v Německu, Uhrách i Benátsku. Od roku 1354 směli v pražských městech obchodovat s cizinci jen Pražané, pražští kupci byli osvobozeni od všech cel v říši a získali tak stejná práva jako Norimberští. Husitské hnutí tento obchod omezilo a jeho úpadek trval až do poslední čtvrtiny 15. století, kdy obchodní cesty vedly z jihu Německa do Polska přes Sasko, Lužici a Slezsko. Na konci 15. století stoupl vývoz potravin z Čech a Moravy do německých zemí a vývoz levných českých suken na jih a východ Evropy, který trval i v 16. století. Vyvážely se i kov, horniny a některé řemeslné výrobky. Tranzitní obchod neprocházel Prahou téměř vůbec, ale Pražané měli převahu nad obchodníky ostatních českých měst. Ke konci 16. a na počátku 17. století dostal pražský meziobchod mezinárodní ráz a Praha se stala významným obchodním střediskem a důležitou zastávkou mezinárodní obchodní trasy, po níž se vyváželo zboží z pražských a zahraničních obchodních domů do celého světa. Nejvýznamnější obchodní trasa procházející v 1. polovině 17. století Prahou spojovala Vratislav s Norimberkem. Po této obchodní komunikaci se dovážely kůže, kožešiny, vosk, kramářské zboží. Západoevropské zboží nejprve norimberští kupci přepravovali do Vratislavi přes Lipsko, ale od 30. let si opět pořizovali v Praze sklady – především obchodní dům Jan Koch, obchodující se sukny, plátnem, hedvábím, a také známý obchodní dům Viatis a Peller měl v Praze zastoupení. Na komunikaci z Vratislavi do Norimberku navazovala v Praze cesta z Hamburku, Pruska, Saska a Lužice do rakouských zemí. Převáželo se hlavně kramářské zboží ze západu a mořské ryby od Baltu. Během třicetileté války se rozvíjel i obchodní styk mezi Prahou a severoitalskými městy – šlo o hedvábí, sklo, orientální koření a jižní plody. Do Itálie se dovážely některé středoevropské plodiny. Přes Prahu probíhal tranzit s uherskými a polskými voly do ně­meckých měst, z Prahy se vyvážely do německých a rakouských zemí zemědělské plodiny – za třicetileté války šlo celkem o 26 druhů produktů, což král v roce 1626 podpořil snížením cla na vývoz, především u obilnin. V průběhu třicetileté války prožívaly některé obory obchodu nebývalou konjunkturu – obchod s plátnem, krajkami, lněným zbožím, suknem, hedvábím, rouškami, přízí a cíchami. Válečná konjunktura způsobila, že nebývalých výsledků dosahoval i obchod s dobytkem, rybami, vínem, se solí, dřevem, železem, ocelí, konopím atd.

Po vestfálském míru se ve snaze oživit obchod objevily v kruzích české dvorské komory návrhy na zřízení velkých mezinárodních trhů, které by přilákaly cizí kupce. O tomto plánu se uvažovalo opět na počátku 18. století, ale opět chyběly předpoklady, i když hospodářství procházelo určitou konjunkturou. Předbělohorské úrovně se ale dosáhnout nepodařilo a teprve reformy 2. poloviny 18. století přinesly podmínky pro rozvoj obchodu – odstranění soukromých mýt, sjednocení cel, jednotné míry a váhy atd.

2. Místní obchod

Vedle dálkového obchodu podporoval Karel IV. i místní obchod – hlavně s výrobky domácích řemeslníků, kteří prodávali své zboží přímo ve svých domech nebo v kotcích. Prodej řemeslnických výrobků a zemědělských produktů se soustřeďoval na trzích. Svobodnými trhy, kam měli přístup i venkované a cizí řemeslníci, byly výroční trhy – jarmarky, které trvaly celý týden.

Staré Město mělo v polovině 14. století 2 jarmarky – Svatovítský a Svatováclavský. Po založení Nového Města byly dva staroměstské výroční trhy rozděleny Svatovítský trh byl přeložen na Nové Město pražské, které později dostalo i druhý výroční trh u příležitosti ukazování Svátostí říšských. Nový jarmark o Hromnicích získali Staroměstští až za Ladislava Pohrobka v roce 1459. Od roku 1504 do roku 1509 měli Novoměstští ještě jarmark Bartolomějský. Malostranští získali jarmark o sv. Markétě v roce 1491 a druhý o Středopostí v 16. století. Hradčany získaly od Vladislava Jagellonského dva jarmarky v roce 1512, jeden v pátek po svatodušních svátcích a druhý v pátek po sv. Martinu. Vedle výročních trhů se konaly denní a obvykle v sobotu týdenní trhy. Kromě prodeje na ústředních tržištích byly obchodu s určitými produkty vyhrazeny určité ulice a náměstí. Šlo hlavně o výrobky či produkty denní spotřeby. Byly to tzv. svobodné trhy, kde prodával kdo chtěl. Byly pod kontrolou městských orgánů.

Po ohrazení Starého Města se prodávalo na velkém tržišti před Týnem. Již ve 13. století však toto místo přestalo stačit obchodnímu ruchu a prodej určitých produktů se překládal a soustřeďoval na určitá stabilní místa. Po založení Nového Města Pražského došlo k reorganizaci prodeje, která skončila až v 16. století. Veřejná prodejní místa se přesunula na nové tržiště na Havelský trh, kde byl soustředěn prodej uhlí, soukenické kotce a masný trh, a kde byl zřízen ve Staré rychtě kupecký dům pro cizí obchodníky s plátnem, prodej slaných ryb, pekaře, kožešníky, kroječe suken, hrstníky, švadleny, šlojířnice.

Na Staroměstském rynku, kde se konaly jarmarky, byl soustředěn prodej soli, věnců, dřevěného zboží, živých ryb, zvěřiny, lesních plodů a melounů. V Kunešově ulici se prodával cukr, kadidlo, barvy aj. Na trhu u sv. Linharta byli soustředěni ostružníci a uzdaři.

Novoměstský rynek (Dobytčí trh) – pozdější Karlovo náměstí – byl určen pro trhy s dobytkem a odehrávaly se zde velké sobotní trhy. Tyto trhy se pak přesunuly směrem do ulice Svinské (nynější Ječné, Salmovské a U nemocnice), trh s obilím směrem do nynější Žitné. Na místě kaple Božího těla byl původně trh s dřevěnými výrobky, který se v roce 1372 přesunul na stranu směrem k Slovanům, poté, co byl do Nového Města přenesen i dřevný trh staroměstský – prkna, klády a dřevěné výrobky. V okolí kaple Božího těla se prodávaly kroupy, jáhly a hrnčířské zboží, blíže k radnici proti domům mezi Ječnou a Žitnou – byl trh slanečků. Pro trh s koňmi bylo určeno druhé velké tržiště – Koňský trh, nynější Václavské náměstí. Od roku 1397 se sem – do míst proti můstku – přesunuly krámy pasířů, tobolečníků a měšečníků od P. Marie Sněžné a byly vystavěny kryté kotce. Prodávalo se zde i koření.

Od roku 1360 se prodávaly oves a seno jen na Senném trhu (pro obě města), sláma v dnešní ulici Na Poříčí a žito v Myslíkově ulici. Tandléři byli původně usazeni v nynější Palackého ulici. Dřevo na topení se prodávalo pod Vyšehradem v Podskalí, kde přistávaly vory s dřívím. Podle privilegia krále Jana z roku 1316 měli mít Staroměstští přednost při tomto prodeji, po nich mohli nakupovat Podskalští a po 6 dnech pak i ostatní. Tento trh na stavební a palivové dříví zůstal v Podskalí.

Malá Strana měla také svá ústřední tržiště – hořejší i dolejší Malostranský rynk. Na dolejším byly masné kotce, krámy švadlen, na hořejším krámy ševcovské, ostružnické aj. Koncem 16. století byly na hořejším trhu i boudy dvorských kupců – tzv. Vlašský plac. Na Hradě stály krámky ve Vladislavském sále – šmejdíři, kramáři, šmukýři.

Postupně se prodávalo nejen v krámech, stáncích a obecních kotcích, ale prodej se přesunul i do domů – v 15. století kramáři, šmukýři, šmejdíři, železníci, kroječi suken aj. Velkoobchodníci měli ve svých domech sklady (suché sklepy).

Týn na Starém Městě byl původně institucí panovníka, kde měli ubytování cizí obchodníci, skladovali zde zboží a prodávali je. Za Karla IV. mohli bydlet a mít sklady již i mimo Týn. Ve 14. století byla v Týnském dvoře celnice, kde se platilo dovozní clo, byla zde i váha hrubého zboží. Význam pro Staroměstské měla i Stará rychta, kde se skladovalo plátno, na něž získali na počátku 16. století monopolní právo. Vozilo se sem plátno, nitě, roušky a příze. Stará rychta byla ve 2. polovině 16. století i šenkovnou, kde staroměstská obec prodávala víno ve vlastní režii. Prodávali zde i přespolní handlíři, šmejdíři a cizinci.

Na Novém Městě byl postaven „undrlák“ na základě privilegia Karla IV. z roku 1367, jímž dal Novoměstským výsadu na sklad slaných i suchých ryb pro pražská města. Slanečková bouda, v níž bylo skladiště cizích velkoobchodníků, se připomíná k roku 1460. Vedle toho provozovali tento velkoobchod i domácí.